Vždycky jsem razila jedno heslo a za ním si stojím. Být single není špatné. A je dobré zůstat single, dokud člověk nepotká někoho, kvůli tomu se nemusí měnit. Protože je rozhodně lepší "ztratit" kousek času čekáním než ztratit kousek sebe ve vztahu v kterém se musíme přetvařovat.
A občas se někdo zeptá, jak to pozná. Že to je ta láska. Že je to ta pravá osoba. Věřím tomu, že to pozná každý. Protože když to přijde, tak se člověk nemusí ptát. Člověk to cítí. Ten druhý vás zbaví strachu, že vás vztah spoutá. Přesvědčí vás, že láska toho druhého vám naopak dá svobodu a jistotu zároveň. Ujistí vás, že člověk nemusí být sám, aby mohl být sám sebou.
Časem člověk pochopí, že to není o tom, jak ten druhý vypadá. Jednou se totiž každý dostane do stádia, kdy má motýli v břiše z konverzace s tím druhým. Z toho, že je ten druhý přirozený a na nic se nehraje. Že respektuje jiné a je ohleduplný. Z toho, že se k vám chová s úctou. Jednou přijde někdo, z koho se nám nepodlomí kolena hned. Ale dokáže nás rozesmát, vést s námi dlouhé konverzace na různá témata a bude s námi rád trávit čas. Možná není nejkrásnější na světě. Pravděpodobně ta osoba ani není taková, jakou jsme si představovali. Ale o tom je život. A láska. Přichází jak sama chce a ne jak chceme my.
Moc bych si přála, aby každý našel někoho, kdo to nevzdá hned, jakmile vztah přestane být jednoduchý. Jakmile se stane složitějším a bude vyžadovat trochu snahy. Přeji si, aby každý našel takového člověka, který je ochotný bojovat za společně štěstí.
Strašně si také přeji, aby každý, kdo miluje, neměl potřebu toho druhého vlastnit. Aby věděl, že lži nejsou řešením. Aby uměl člověka vyslechnout a ne ho jen poslouchat. A aby si občas přiznal, že konverzace, i o nepříjemných tématech, jsou důležité. Musíme si totiž uvědomit, že spousta vztahů ztroskotá právě na nedostatku upřímné konverzace.
Asi ani neuškodí zopakování si několika mouder nakonec. Protože to možná je klišé, ale je to velmi důležité klišé.
Nechej toho druhého ve vztahu žít. Nevnucuj mu svoje zvyky, svoje vášně nebo svoje přátele. Nesnaž se být středem jeho existence. Protože není krásným důkazem, že jsme pro toho druhého opravdu důležití, když si svobodně vybere nás proto, protože chce a ne proto, že jsme to jediné, co mu zůstalo?
A hlavně nezapomínej, že kompromisy jsou řešení.
Nechej toho druhého ve vztahu žít. Nevnucuj mu svoje zvyky, svoje vášně nebo svoje přátele. Nesnaž se být středem jeho existence. Protože není krásným důkazem, že jsme pro toho druhého opravdu důležití, když si svobodně vybere nás proto, protože chce a ne proto, že jsme to jediné, co mu zůstalo?
A hlavně nezapomínej, že kompromisy jsou řešení.
Na závěr bych zvolila zase jeden odlehčující citát. Na instagramové stránce Dark side of Žika bylo jednou jedno skvělé moudro. Dovolila jsem si ho poupravit, aby to sedělo oboustranně.
