Facebook Twitter Instagram Goodreads

Gabux

creativity

  • Domů
  • O mně
  • Kontakt
  • Spolupráce
  • Mé výplody
    • Co se děje kolem mě
    • Ze života pisálka
    • Já čtenář
    • Top15
    • Projekty
    • Versus
    • Recenze
  • Rady&Tipy&Návody
    • Pro lehčí život
    • Recepty
    • DIY
    • Ostatní rady&tipy
  • Kresby&Malby
    • Kresby
    • Malby
    • Ostatní techniky

 

Název: Než jsme se odcizili
Autor: Renée Carlino
Žánr: Literatura světová, Romány, Pro ženy
Nakladatelství: Ocelot
Překlad: -
Rok vydání: 2020
Počet stran: 288
Hodnocení na databazeknih: 90%

Anotace:

Potkali jsme se před patnácti lety, skoro přesně na den, když jsem se stěhoval na kolej NYU v Senior House, hned vedle tvého pokoje. Říkala jsi, že jsme byli nerozluční kamarádi. Rád si myslívám, že to bylo něco víc. Žili jsme z ničeho, leda z radosti, že jsme se našli prostřednictvím hudby (byla jsi posedlá Jeffem Buckleym), fotografování (pořád jsem tě fotil a nemohl jsem s tím přestat), toulek po Washington Square Parku a všech těch divných věcí, které jsme dělali, abychom si vydělávali peníze. V tom roce jsem se sám o sobě naučil víc než kdy jindy v životě. Přesto jsme se z nějakého důvodu rozešli. Léto po promoci jsme se přestali stýkat, když jsem odjel do Jižní Ameriky pracovat pro National Geographic. Když jsem se vrátil, byla jsi pryč. Tak trochu si pořád nejsem jistý, jestli jsem na tebe po té svatbě moc netlačil… Pak už jsem tě neviděl, teprve před měsícem. Byla středa. Houpala ses na špičkách a udržovala rovnováhu na tlusté žluté čáře, ubíhající po okraji nástupiště v metru, a čekala jsi na linku F. Neuvědomil jsem si, že jsi to ty, a potom už bylo moc pozdě, ty jsi byla pryč. Znovu. Vyslovila jsi mé jméno, viděl jsem ti to na rtech. Snažil jsem se přimět vlak, aby zastavil, jen abych tě mohl pozdravit. Jakmile jsem tě zahlédl, znovu mě zaplavily všechny pocity a vzpomínky na mládí, a větší část následujícího měsíce jsem strávil přemítáním o tom, jak asi žiješ. Možná že jsem se zbláznil, ale nechtěla bys se mnou zajít na skleničku a dohnat těch posledních patnáct let?


Grace a Matt. Tito dva se seznámili na studiích, ale následně se jejich cesty rozdělily. Po 15 letech se ale znovu setkávají. A přesně tito dva nás provádí celých příběhem. Každý za sebe. V minulosti i v přítomnosti.

Matta je po rozvodu zatrpklý. Nechává svůj život plynout a odmítá změny. Člověk se až diví, jak může být proslulý fotograf tak ignorantský ke svému okolí. Z letargie ho vytáhne až setkání se svou dávnou láskou Grace. Ta je velká bojovnice, která živí svou rodinu a zároveň si platí školu. Kluci nikdy nebyli středem jejího zájmu, tím bylo vždy studium. A to změnilo až setkání s Mattem.

Knihu jsem si vybrala namátkou a neměla jsme žádná očekávání. O to víc jsem byla příjemně překvapená. Už dlouho jsem totiž nečetla romantickou knihu, která by mě takhle bavila. Jako velké plus počítám i to, že je kniha plná citátů a já citáty prostě miluju.
Příběh ve mně dokázal vyvolat emoce, což je u knih velké plus. Byl dojemný, emotivní a musím říct, že k slzám jsme měla také blízko. Ze začátku jsem se bála, aby kniha nebyla příliš předvídatelná, ale naštěstí se má obava nevyplnila. 
Hlavními postavami je Grace a Matt. Díky tomu, že se s nimi setkáváme ve dvou časových rovinách, tak dokážeme vidět změnu, která u nich proběhla. Musím přiznat, že Grace mi byla sympatičtější. Uznávám ale, že oba byli sladcí a fandila jsem jim. Jejich charaktery byly popsané dobře a skvělé bylo, že autorka nezapomněla, že každý má svoje chyby. Oba dva jsou jen lidé a občas něco zbytečně zdramatizovali či pitvali. Určitě je třeba upozornit, že je občas budete chtít proplesknout. Ale tak to je i v reálném životě a pro mě to bylo jen další plus. Autorka nezapomněla ani na to, že lidé se sice zkušenostmi mění, ale některé zvyky prostě nikdy nezmění.
Kniha byla čtivá a bavila mě od začátku do konce. Autorka to se slovy umí a věřila jsem ji každé slovo v příběhu. Jediné, co mi kazilo požitek, byly chyby v textu. Je vidět, že nakladatelství Ocelot se ještě má v čem zlepšovat. 

Nejsilnější stránkou knihy je určitě to, že na tak málo stránkách je odvyprávěn příběh patnácti let, který nenudí. Takže rozhodně čtivost a uvěřitelnost.

Nejslabší stránkou jsou určitě chyby v textu. Za ty ale autorka nemůže.

Knihu bych jedním slovem charakterizovala vlastně slovním spojením a to pohlazení po duši.

Doporučuji všem, kteří touží po kratším příběhu, který je uvěřitelný a krásně napsaný.

Kniha je nová, takže u nás má jen jednu obálku. V zahraničí jsem našla taky jen jednu, ale musím přiznat, že ta naše se mi líbí mnohonásobně více.



Renée Carlino je nejprodávanější autorkou románů současných žen a nové beletrie pro dospělé. Její knihy byly uvedeny v národních publikacích, včetně časopisů Cosmopolitan Magazine, InStyle Magazine, USA TODAY, Huffington Post, Latina magazine, Publisher's Weekly, Redbook, Sunset Magazine, Coastal Living a Union Tribune. Žije v jižní Kalifornii se svým manželem a dvěma syny. Když není na pláži se svými chlapci nebo nepracuje na svém dalším projektu, ráda tráví čas čtením, koncertováním a tmavou čokoládou.
Za knihu děkuji knižní partě z Megaknihy.cz. Pokud i vy chcete patřit mezi tuto partu a jste chudými studenty jako já, tak rozhodně doporučuji se podívat na jejich nabídku knih - slibuju, že vás to zrujnuje spíše kvůli počtu knih, které budete nutně potřebovat než kvůli jejich ceně. Pokud vás neláká přímo tato kniha, tak se mrkněte na ostatní romány a novely. 







Než jsme se odcizili je tenká kniha, která v sobě skrývá krásný příběh dvou lidí. Příběh jsem si užila na maximum, ale za ty chyby v textu strhávám hvězdičku. Prostě mě to příliš rušilo.
4★/5


Minule jsme si povídali o knize Farma zvířat

Četli jste tuto knihu? Co na ni říkáte? Líbí se vám obálka? Popřípadě chystáte se tuto knihu číst? 

INSTAGRAM | FACEBOOK | TWITTER

Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Myšlenky o lásce nelásce

Vždycky jsem razila jedno heslo a za ním si stojím. Být single není špatné. A je dobré zůstat single, dokud člověk nepotká někoho, kvůli tomu se nemusí měnit. Protože je rozhodně lepší "ztratit" kousek času čekáním než ztratit kousek sebe ve vztahu v kterém se musíme přetvařovat.

Jessie Jolles

Láska je totiž něco, co nejde příliš dobře pojmenovat. Lásku jednoduše cítíte. Je to ten pocit, kdy nepochybujete. Nepotřebujete, aby to ostatní viděli. Ten pocit, že víte, že ať se stane cokoliv, tak na to nezůstanete sami. Když vidíte, že ten druhý bere vaši minulost takovou jaká je a nesoudí vás za ni. Je to štěstí najít takového člověka, který nás bude milovat se všemi našimi náladami a bude vědět, jaké víno/pivo nejraději pijeme. A že dokud nejste dostatečně najedení, tak by na vás radši neměl mluvit.

A občas se někdo zeptá, jak to pozná. Že to je ta láska. Že je to ta pravá osoba. Věřím tomu, že to pozná každý. Protože když to přijde, tak se člověk nemusí ptát. Člověk to cítí. Ten druhý vás zbaví strachu, že vás vztah spoutá. Přesvědčí vás, že láska toho druhého vám naopak dá svobodu a jistotu zároveň. Ujistí vás, že člověk nemusí být sám, aby mohl být sám sebou.

Johann Wolfganf Von Goethe

Časem člověk pochopí, že to není o tom, jak ten druhý vypadá. Jednou se totiž každý dostane do stádia, kdy má motýli v břiše z konverzace s tím druhým. Z toho, že je ten druhý přirozený a na nic se nehraje. Že respektuje jiné a je ohleduplný. Z toho, že se k vám chová s úctou. Jednou přijde někdo, z koho se nám nepodlomí kolena hned. Ale dokáže nás rozesmát, vést s námi dlouhé konverzace na různá témata a bude s námi rád trávit čas. Možná není nejkrásnější na světě. Pravděpodobně ta osoba ani není taková, jakou jsme si představovali. Ale o tom je život. A láska. Přichází jak sama chce a ne jak chceme my.

Moc bych si přála, aby každý našel někoho, kdo to nevzdá hned, jakmile vztah přestane být jednoduchý. Jakmile se stane složitějším a bude vyžadovat trochu snahy. Přeji si, aby každý našel takového člověka, který je ochotný bojovat za společně štěstí.
Strašně si také přeji, aby každý, kdo miluje, neměl potřebu toho druhého vlastnit. Aby věděl, že lži nejsou řešením. Aby uměl člověka vyslechnout a ne ho jen poslouchat. A aby si občas přiznal, že konverzace, i o nepříjemných tématech, jsou důležité. Musíme si totiž uvědomit, že spousta vztahů ztroskotá právě na nedostatku upřímné konverzace.

Mark Haddon

Asi ani neuškodí zopakování si několika mouder nakonec. Protože to možná je klišé, ale je to velmi důležité klišé.
Nechej toho druhého ve vztahu žít. Nevnucuj mu svoje zvyky, svoje vášně nebo svoje přátele. Nesnaž se být středem jeho existence. Protože není krásným důkazem, že jsme pro toho druhého opravdu důležití, když si svobodně vybere nás proto, protože chce a ne proto, že jsme to jediné, co mu zůstalo?
A hlavně nezapomínej, že kompromisy jsou řešení.

Na závěr bych zvolila zase jeden odlehčující citát. Na instagramové stránce Dark side of Žika bylo jednou jedno skvělé moudro. Dovolila jsem si ho poupravit, aby to sedělo oboustranně.




Tentokrát to byl trochu jiný článek než obvykle. Mám jich takových psát více? Co si o lásce myslíte vy? Jaký citát vás nejvíce oslovil?

INSTAGRAM | FACEBOOK | TWITTER

Share
Tweet
Pin
Share
9 komentářů

Název: Farma zvířat
Autor: George Orwell
Žánr: Literatura světová, Novela
Nakladatelství: Aurora
Překlad: Gabriel Gössel
Rok vydání: 2000
Počet stran: 110
Hodnocení na databazeknih: 91%

Anotace:

Farma zvířat je alegorický satirizující román George Orwella, ukazující formou bajky politické vztahy a děje mezi lidmi. Autor se důsledně vyhýbá vysvětlujícím komentářům, ale vzhledem k době napsání díla je nejzjevnější podobenství se stalinistickou degenerací Sovětského svazu. V příběhu se objevuje skupinka zvířat, která se vzbouří a vyžene lidi z farmy, na které žije, a vede ji sama. Jejich vláda se však postupně zvrhne v brutální tyranii. Tento román byl napsán v průběhu 2. světové války a vydán srpnu roku 1945. Ačkoliv nebyl do konce 50. let příliš úspěšným, dnes je jedním z nejznámějších děl autora, stejně jako např. antiutopický román 1984.

Vzhledem k tomu, že tato kniha je z povinné četby a pravděpodobně každý o ni četl, tak ji nemusím příliš zdlouhavě představovat. Je to kniha, která zajímavým a poutavým způsobem upozorňuje na hrůzy, které se děly. Na hrůzy, které jsou ještě velmi čerstvé. Vše je zasazeno na farmu zvířat, kde se zvířata rozhodnou, že mají dost kruté vlády lidí a chtějí si vládnout samy, aby nastolily rovnoprávnost a nebylo jim nic upíráno. Vyženou farmáře i jeho ženu a zavedou animalismus. Což je vláda zvířat, kde platí sedm přikázání. A nejdůležitější je to poslední - Všechna zvířata jsou si rovna. Ale jejich vláda se postupně zvrhne v tyranii.

Vlády se ujímají vykutálená prasata Napoleon a Kuliš, kteří postupně mění přikázání, jak se jim to zrovna hodí. Samozřejmě ve svůj prospěch bez ohledu na to, že ostatní zvířata se mají snad ještě hůř než za vlády farmáře. Ostatní zvířata se ale uklidňují tím, že to všechno dělají pro své dobro a blahobyt a ne pro ten lidský. A hlavně - jsou svobodní! Nebo to si aspoň myslí.

Celá Farma zvířat je reakcí na ruskou revoluci a Stalinův kult osobnosti. Kanec Major představuje Lenina, Napoleon Stalina, Kuliš Trockého, psi tajnou policii, ovce hloupé ovce, co si nechají za každé situace nabulíkovat jakoukoliv kravinu a uvěří jí, osel Benjamin pasivní intelektuály, kteří si vše dobře uvědomují, ale odmítají proti tomu cokoliv podniknout a i další zvířata mají své zastoupení. Každopádně i přes náznaky a nápovědy, které čtenáři říkají, kam dílo odkazuje, se dá kniha napasovat víceméně na jakoukoliv dobu i režim. A to ji dělá jedinečnou a nadčasovou.
Tím, že Orwell tuto knihu pojal jako bajku, ji dodal na originalitě. V tomto kousku ani nic nenapsal úplně na plno a spoustu toho nechává na čtenáři a tím právě dodal knize nadčasovost. A i přes nevelký rozsah se podařilo děj skvěle vygradovat. Postupně vidíme, jak prasata přejímají absolutní vládu nad farmou a tím se stupňoval můj (a věřím, že i váš) pocit ukřivděnosti a slabosti, když jsem s každou otočenou stránkou propadala beznaději, protože většina zvířat, těch otroků, nic nechápalo. Závěr knihy je pak jen takovou třešničkou na dortu. Po přečtení posledního řádku mi přeběhl po zádech velmi nepříjemný mráz a věřím, že se tak stane každému čtenáři, který pochopí knihu tak, jak má být pochopena. 
Občas se ale v novele najdou i úsměvné momenty. Mě osobně bavil kůň Boxer, když se učil abecedu.
Když jsem knihu poprvé držela v rukou, tak jsem ještě nevěděla, co je tohle za poklad. Tahle kniha je jedinečná svým stylem vyprávění, postavami i lehkým nadhledem, kterým lidem přibližuje čtivou formou, co se v té době dělo. Tato kniha je právem na listu povinné četby. Kniha je útlá a velmi poutavá a tak je perfektní i pro nečtenáře. Myšlenky z ní z hlavy jen tak nedostanete. Jak už jsem zmínila, tak se jedná o dílo nadčasové a tím pádem je stále tak nějak aktuální. A právě proto je tato kniha tak důležitá.

Nejsilnější stránkou knihy je styl vyprávění. Chytne vás a už nepustí.

Všechno tak nějak do sebe zapadá a i když to není dokonalá kniha, tak ve mě zanechala tolik, že kolonku nejslabší stránka knihy, vynechám.

Shrnout tento příběh jedním slovem není až tak lehké, ale asi bych zvolila slovo děsivé. Ano, tato kniha byla děsivá a nebylo mi při jejím čtení dobře.
 

Knihu doporučuji všem. Opravdu. Přečtěte si tuto knihu. Nezabere to tolik času a dá vám to mnoho.

Obálek této knihy je mnoho. Přesto tentokrát i tuto kategorii vynechám, protože mi obálka, v případě této knihy, nepřijde důležitá.
 


George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair, byl britský novinář, esejista a spisovatel demokratické levicové orientace. Světovou popularitu si získaly jeho alegorické antiutopické romány Farma zvířat a 1984 popisující nehumánnost totalitních ideologií.

Tahle kniha nejde hodnotit jinak. Každý by si ji měl přečíst. Je důležité vědět, co se dělo a jak se to projevuje.
5★/5


Minule jsme si povídali o knize Ohnivé květy.

Četli jste Farmu zvířat? Jak na vás tato kniha působila? Popřípadě chystáte se tuto knihu číst? 

INSTAGRAM | FACEBOOK | TWITTER

Share
Tweet
Pin
Share
9 komentářů


Na tomhle dobrodružství jsem byla v roce 2018 a to přes cestovku Čedok. S cestovkou cestuji jen s dědou a bráchou na poznávací zájezdy. Tento zájezd byl hlavně o různých vrcholech Alp. Přesněji řečeno se se mnou podíváte do Švýcarska, Francie a Itálie. A ano, můžu vám slíbit nádherné fotky!
Přemýšlela jsem, jak tyhle cestovatelské články pojmout. Cestování po Španělsku bylo jednoduché a čistě po vlastní linii. Tady to bylo organizované a jiné. Proto je tento článek dlouhý, protože vám všechny ty dny a výlety dám do jednoho článku.
Tak se pohodlně usaďte a jdeme na to. Bude to vyčerpávající, ale věřím, že vám fotky dobijí energií!

Grindelwald

Jako první jsme po dlouhé cestě zastavili v Grindewaldu ve Švýcarsku. Každý si zde mohl vybrat na jaký vrchol se vydá. My se rozhodli pro First. Bylo poměrně zajímavé, protože jsme věděli zhruba jakým směrem máme k lanovce jít, ale to bylo tak všechno. Takže jsme prostě šli a šli a šli a doufali, že dorazíme k lanovce. Protože ve Švýcarsku nejsou data za normální cenu, tak jsme museli sázet jen na orientační smysly nás tří. A dorazili! Zvládli jsem to všichni. Já, brácha i děda. Pak už jsme počkali jen pár minut a nasedli na lanovku, která nás vyvezla nahoru. First je hora vysoká 2 167 metrů. A je to tam nádherné. Máte výhledy na ledovce, tráva všude kolem je nádherně zelená a ten čerstvý vzduch! Počasí nám přálo, takže nám bylo teplo a výhled jsme měli úplně všude. Kolem jedné části hory byl i železný most, kterým jsme mohli jít a kochat se výhledy z jiné strany. Pod námi byla jen velmi hluboká propast. Nic pro lidi, co se bojí výšek. Tento most byl zakončen takovým tím mostkem do prostoru s prosklenou podlahou. Výšek se nebojím, ale úplně komfortní to tam pro mě teda nebylo. Každopádně všude kam jsme se podívali byli krávy či ovce, vodopády, ledovce a již zmíněná neuvěřitelně zelená tráva.
A věděli jste, že ve Švýcarsku je to samý tunel právě proto, aby jim auta nejezdili tolik ve městech? A že víno se ze Švýcarska nevyváží?
Večer jsme se jen přesunuli na hotel, který už ležel ve Francii. Malinké pokoje, ale moderně vybavené. K večeři jsme měli salát, kuře s houbovou omáčkou a rýží a jako zákusek výborné Creme Brulee. 



Grindelwald, First, Švýcarsko

First, Švýcarsko

Grindelwald, First, Švýcarsko

Jedna z mých nejoblíbenějších fotek. Paradoxně vyfocená omylem.

Grindelwald, First, Švýcarsko

Tuhle fotku naprosto miluju.

Grindelwald, First, Švýcarsko

Momentka za kterou děkuju bráchovi. Stále ji mám ráda.

Grindelwald, Švýcarsko

Grindelwald, Švýcarsko

Chamonix Mont Blanc

Během dne jsme se ještě stihli zastavit i v krásném městečku Annecy. Krátká zastávka v nádherném městečku. Ale když jsem šla na záchod, tak jsem byla nemile překvapená. Ano, měli tam turecké záchody. Pro mě to bylo dost překvapivé. V Evropě jsem je teda fakt nečekala. 
Na horu Aiguille du Midi vede velmi příkrá lanovka. Zážitek sám o sobě. Hlavně pak dolů, jak se to houpalo. Hlavně v té lanovce stojíte a jste namačkaní. Nahoře bylo chladno, ale příjemně. Měli jsme vážně štěstí na počasí, protože se nám ukázal i Mont Blanc! Každopádně tohle byl nejvyšší vrchol (3842 m. n. m.) na který jsme se vydali během našeho dobrodružství. A já si taky během tohoto výletu uvědomila, co vlastně lidi na horách vidí. Že ten obří kus šutru je vlastně neskutečně nádherný. S ledovcem i bez. I když s ledovcem je rozhodně zajímavější. O to víc mě teď zasahuje to, že ledovce tají a mizí.
Když jsme sjeli lanovkou dolů, tak jsem s jednou paní ze zájezdu se šla projít i v městečku. No... Ztratily jsme se. Naštěstí jsem se pak rozhodly se prostě vrátit stejnou cestou a vše jsme stihly.
Večer jsme přejeli na hotel ve Švýcarsku. Hotel hezký, ale jídlo? Hostina! Krémová mrkvová polévka (výborná!), salát, vepřová pečeně s houbovou omáčkou bramborem a zeleninou a jako zákusek zmrzlina s vaflí, ovocem a šlehačkou. Ty jsem měla asi tři. Já totiž nejím houbovou omáčku ani vepřovou pečeň. I tak jsem byla sice najedená, ale někteří naši spolucestující ten zákusek nechtěli a to já jsem to zase nemohla nechat jen tak odnést, že jo!


Annecy, Francie

Annecy, Francie


Annecy, Francie

Fotka vyfocená podle rad a instrukcí dědečka. Proto je pro mě velmi vzácná.

Aiguille du Midi, Chamonix Mont Blanc, Francie

Oblíbená fotka s bráchou.

Aiguille du Midi, Chamonix Mont Blanc, Francie

Aiguille du Midi, Francie

Aiguille du Midi, Chamonix Mont Blanc, Francie

Moje nejoblíbenější fotka přírody z tohoto výletu. Přijde mi neskutečně zajímavá a tak jiná.

Aiguille du Midi, Chamonix Mont Blanc, Francie

Na této fotce miluju tu symbiózu člověka a přírody. Tu ukázku toho, jak jsme vlastně oproti matičce Přírodě maličcí.

Aiguille du Midi, Chamonix Mont Blanc, Mont Blanc, Francie

Ten třetí, trošku zahalený, vrchol je Mont Blanc.

Aiguille du Midi, Chamonix Mont Blanc, Francie

Aiguille du Midi, Francie


Jedna z nej fotek s dědečkem a bráchou.

Zermatt 

Předposlední výlet byl do Zermattu. Přesněji řečeno hlavně zubačkou na vrchol Gornergrat (3 130 m. n. m). Cestou jsme viděli různá údolí, ovečky, jezera, Matterhorn a celkově krásnou přírodu. A nahoře to bylo nejvíc kouzelný. Ale zase jiným způsobem než ty předchozí místa. Opět jsem měli štěstí. Ze začátku to sice vypadalo, že nic moc neuvidíme, protože dole byla mlha, ale nahoře bylo krásně jasno a my měli dost času si vše pořádně prohlédnout. A že to stálo za to! Ale když jsme pak vyšli po svých ještě o kousek výš, tak tam už byla zase mlha. A každou sekundu se to počasí měnilo.  Na každou fotku byl jeden či dva pokusy.  Fascinovalo mě to. Na tohle úžasné místo nemusíte jet zubačkou. Můžete si to vyjít po svých.
My, když jsme sjeli zubačkou zase dolů, jsme si v závěru výletu prošli aspoň zběžně Zermatt. Jak jistě někteří z vás ví, tak v tomto městě nejezdí auta. Dá se sem dostat jen vlakem.
Pokud budete ve Švýcarsku, tak si určitě kupte čokoládu. Lindt nebo i jinou. Věřte mi, že tak dobrou čokoládu jste nejedli! 
Poslední noc jsme strávili v Itálii na hotelu. Hotel byl... No prostě průměr, ale to jídlo? Po předchozích večeřích to byl výsměch. Jako předkrm jsme měli takovou tu lepkavou rýži. To bylo skvělý. Ale pak byl plátek vepřového masa s hrachovou kaší. A teď si sedněte. Jako zákusek jsem dostali každý trojúhelníček melounu.


Gornergrat, Zermatt, Švýcarsko

Oblíbená fotka z tohoto výletu tu nesmí chybět.

Gornergrat, Zermatt, Švýcarsko

Miluju fotky nás tří. Miluju.

Gornergrat, Zermatt, Švýcarsko

Takhle krásný výhled nás tam přivítal.

Gornergrat, Zermatt, Švýcarsko

Gornergrat, Švýcarsko

Gornergrat, Zermatt, Švýcarsko

Tuhle fotku mi fotil děda. Musela jsem kvůli ní za plot a děda taky. Kupodivu mu to nijak nevadilo a nakonec se tu nechal vyfotit taky. Jo a ten sráz nebyl až tak blízko, jak to vypadá na fotce.

Gornergrat, Zermatt, Švýcarsko

Zubačku jsem si oblíbila.

Zermatt, Švýcarsko

Zermatt, Švýcarsko

Isola Bella

Poslední kratší výlet těsně před odjezdem byl v Itálii. Člunem jsem se přemístili na ostrůvek Isola Bella, kde jsme si prošli palác a zahrady. Bylo to krásné až dech beroucí. A následně jsme si prošli stánky a nakoupili, co chybělo. Já si koupila skvělý baťůžek a brácha kuš. Taky jsme si všichni tři dali zmrzlinu, která byla naprosto výborná! Děda si dal jahodu a něco. Já mentol a kokos. A brácha pistácii a něco. Bohužel, nemám tucha, co za příchuť ještě měli. 
Po cestě jsme se ještě na skok stavili v Lugano si naposledy protáhnout nohy a pak už šupky dupky zpátky do ČR. Bylo to skvělé. Celou dovolenou jsem si překvapivě užila a vždycky na ni budu s láskou vzpomínat. 

Isola Bella, Itálie

Isola Bella, Itálie

Isola Bella, Itálie

Tuhle fotku miluju.

Isola Bella, Itálie

Isola Bella, Itálie

Isola Bella, Itálie

Vůbec jsem se těchto pávů nebála. Vůbec.

Isola Bella, Itálie

Isola Bella, Itálie

Isola Bella, Itálie

Tohle nás v zahradách naprosto uchvátilo. Bohužel to nešlo vyfotit úplně bez lidí.

Isola Bella, Itálie

Isola Bella, Itálie


Samozřejmě jsme během dnů měli i zastávky nějakých dalších městech a místech. Ve zmíněném městečku Annecy, taky jsme se zastavili v Simplon u pomníku, na moment i v Mesocco se pokochat výhledem a nebo ve zmíněném Lugano se naposledy projít a protáhnout nohy před dlouhou jízdou autobusem. Byly to ale tak krátké zastávky, že nebýt fotek, tak na to i zapomenu, tak jsem to ani více nerozváděla.
Minule jsme se bavili o dovolené ve Španělsku. Teď si odškrtávám poslední dovolenou z roku 2018 a příště vám ukážu výlety z roku 2019 a to Švýcarsko zase z jiného úhlu pohledu. Následovat bude Osvětim a pak už se přesuneme do roku 2020, kde mám zatím Londýn a HP studia. Máte se na co těšit. A já si zkusím s těmito články trochu pohnout. 

Byli jste někdy na některém z těchto míst? Chtěli byste? A jaký výlet vás z fotek nejvíce zaujal?
INSTAGRAM | FACEBOOK | TWITTER


Share
Tweet
Pin
Share
19 komentářů
Starší příspěvky

O mně

Jsem člověk plný kreativního myšlení a chuti tvořit. Ráda objevuji své možnosti a zkouším nové věci. Moji největší inspirací je svět kolem nás. Miluji tvořivou činnost a ráda dělám věci, které mají smysl. Nebojím se výzev a jsem týmový hráč, který se rád něco naučí od ostatních.

Hledat

Sleduj mě

  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Google+
  • Goodreads
  • Pinterest

Sledující

Štítky

Co se děje kolem mě Projekty Recenze knihy Co se jinam nevešlo Tags Ostatní rady&tipy 10 dní DIY Vánoce Cestování Top 15 Já čtenář Kecálkov Precteno Recepty filmy Barcelona Malby Pro lehčí život Španělsko Na korálky Nejčastější otázky Vysoká škola zbytek Blogerfest Francie Instagram Itálie Myšlenky Náramek Piercingy SWAP Spartan Tetování Téma týdne (PNBR) Vlasy Výlety Zima ebay série wishlist Škola Švýcarsko

Poslední příspěvky

Blog Archive

Počet zobrazení stránky

Facebook Twitter Instagram Goodreads

Created with by BeautyTemplates