Gabux

Přemýšlela jsem o věku. Věk je opravdu jen číslo a neberu ho nijak tragicky, ale přece jen ta myšlenka, jak všechno děsně letí a z malých dětí už tu jsme my. Dospělí lidé. V říjnu mě poměrně potěšilo, že jsem se zbavila dvacítky, protože se mi to číslo moc nelíbí. Ale s hrůzou jsem zjistila, že už jsem pravděpodobně nechutně dospělá! Což už je malinko důvod k panice. A jak jsem to poznala? Podle těchto bodů.

Bavíte se o politice

Nemůžu tvrdit, že je politika zrovna oblíbené téma. Ale přece jen čím jsme starší, tak tím více tohle téma proniká do našeho života. A dokonce se od nás očekává, že tomu budeme rozumět a budeme volit! Jak můžou lidé, kteří jsou starší než my, očekávat, že budeme rozumět něčemu, čemu nerozumí nikdo?! A přesto se tohle téma tak často objevuje v rozhovorech s kamarády, rodiči a prarodiči. No a taky velmi brzy zjistíme, že pro klid v rodině je občas lepší držet pusu.

Máte radost z koupi obyčejných věcí

Tak se na to podívejme. Když jsem byli malí, tak nám obrovskou radost udělala nějaká hračka, která nás zrovna zaujala. Jak jsme rostli, tak nám udělala radost třeba zmrzlina. A později to byl například telefon, notebook či v případě žen šperk. A teď? Teď slintáme například nad pánví nebo naprosto famózním mixérem! To je tak nechutně dospělé a nudné. Pár let zpátky jsme nad takovými lidmi kroutili hlavou a teď se v ně měníme!

Přestali jste rozpočítávat, kdo kolik zaplatí za co

Budeme k sobě upřímní. Když nám bylo 16, tak většina z nás si dávala velký pozor na to, kdo co platí a kolik je kdo komu dlužen. Tak třeba na diskotéce se všechny panáky musely otočit a to co nejdříve, aby se na to nezapomnělo. Neexistovalo, že bychom nějakému kamarádovi či kamarádce koupili drink jen tak a nečekali něco naoplátku ~~(minimálně ten drink)~~. A nyní? Někdo zaplatí teď a někdo zaplatí příště. Nikdo neřeší, že například Marek platil taxíka za všechny. Nebo že Monika všem koupila drink. Protože příště to udělá zase někdo jiný.

we❤️it

Lidé mladší 16 let vám přijdou úplně jinde

Tohle je trošku děsivý bod. Protože nám bylo nedávno taky 16 a přišli jsme si hrozně v pohodě. A je to jako včera, kdy nám bylo 13 a stěžovali jsem si, že ještě dva roky než nám bude 15 a ještě pět let než nám bude 18. A teď? Většině nechutně dospělých lidí je přes 20. Smutný co? A ještě smutnější je, že přestáváme těm mladším rozumět. Kdo z nás si aspoň jednou nepomyslel, co to proboha poslouchají za hudbu? Nebo co to řeší za hovadiny?

Rozplýváte se nad slevami na jídlo či čistící prostředky

Je to smutný, ale je to tak. No řekněte, kdo z vás nemá rád slevy na jídlo? Nebo třeba na prací prášek? Kdo z vás nemiluje nízké ceny v Ikei? No? Většina lidí slevy miluje. Obzvlášť čerstvě nechutně dospělí! Protože to avokádo byste si za 40 korun nekoupili, ale 30 korun vám už nepřijde tak zlé.

Začínáte reálně shánět bydlení a zároveň se většinou rádi vracíte k rodičům

Sehnat bydlení je fakt těžká věc. Obzvlášť pokud máte omezený rozpočet. Ale když začínáte hledat bydlení, znamená to také to, že jste připraveni roztáhnout křídla ~~(nebo si to aspoň myslíte)~~. A jakmile ho najdete, tak si uvědomíte, že domácnost žere opravdu hrozně moc času a vy chcete zpátky domů. A je jedno jestli jde o byt nebo "jen" kolej. Ale nejste srabi, takže zatnete zuby a vydržíte to. Ale domů se velmi rádi vracíte a je vám tam tak nějak lépe, než bylo dřív. A když pak jedete zpátky k sobě, tak si vezete tunu jídla a dalších věcí a usmíváte se jak měsíček na hnoji. Protože rodiče vám zase pomohli. Díky nim si pár dní nemusíte dělat starosti s tím, co budete jíst a kdy proboha stihnete nakoupit. Život je zase v rovnováze.

Přestali jste mít rádi uřvané hospody

Jistě, někdy si do uřvané hospody zajdete a rádi tam vypnete. Ale upřímně máte radši tišší místa, kde si s lidmi taky můžete trochu popovídat. Protože kde se povídá lépe než na neutrálním území a s nějakou dobrou tekutinou v ruce?

Už se nevymlouváte na mámu, nemoc,...

Protože už máte plné zuby různých výmluv. Když se vám někam nechce, tak prostě na rovinu napíšete, že se vám nechce. A víte co je úžasné? Svět se nezboří! A vám je přece jen líp na tom gauči s popcornem a vínem při koukání na nějakou nenáročnou komedii.

Nechtěli byste se za nic na světě vrátit do období střední

Střední byla fajn. Většinu času. Ale upřímně řečeno by se tam vrátil jen magor. Protože koho by bavilo denně sedět v lavicích osm a více hodin? Odjíždět z domu v šest ráno a vracet se v šest večer taky nikoho zrovna nebavilo. Jistě, byla tam sranda a za celý den jste se několikrát upřímně zasmáli. Určitě jste tam získali super přátele a fajn vzpomínky. Ale proboha, do toho ústavu vás nic, ale naprosto nic, netáhne.

A jak jste na tom vy? Jste už nechutně dospělí nebo se k tomu blížíte? A jak to snášíte?

INSTAGRAM | FACEBOOK | TWITTER

13 komentářů

Název: Sedmilhářky

Autor: Liane Moriarty

Žánr: Román

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Šárka Kadlecová

Rok vydání: 2015

Počet stran: 439

Hodnocení na databazeknih: 86%

Anotace:

Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi.
Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery.
Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití.
Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii.
Román světově úspěšné autorky bestselleru Manželovo tajemství je příběhem tří matek, jimž se jejich na pohled všední životy krůček za krůčkem nebezpečně vymykají z rukou. HBO natáčí podle této knižní předlohy minisérii s Nicole Kidmanovou a Reese Witherspoonovou v hlavních rolích.

Jane, Madeleine a Celeste. Tři rozdílné ženy, které se přesto stanou nejlepšími kamarádkami. Potíž je v tom, že se každá z nich schovává za pavučinou lží a tajností. A jak to tak už bývá, tak každá lež i každé tajemství dřívě či později vyjde najevo.
Jane je svobodná matka a po přistěhování se seznámila s Madeleine a následně s Celeste. Jane si ale nese tajemství z minulosti týkající se jejího syna Ziggyho.
Celeste je od pohledu dokonalá žena - krásná, bohatá a má nádherného a charismatického muže. Ale není zlato, co se třpytí.
Madeleine je podruhé vdaná žena, která řeší problémy s dospívající dcerou Abigail, která začíná více tíhnout k otci a jeho nové ženě, i když je po jejím narození opustil.
A osudy těchto žen i dalších lidí z městečka se proplétají. Objevují se tajemství, lži i šokující informace. A vše vyústní na kvízovém večeru, kde se něco stalo.

Kniha je poměrně známá, jelikož je podle ní natočen seriál. Seriál není zlý, ale kniha je mnohem lepší.
Příběh je psaný zajímavou formou. Na začátku se dozvíme, že někdo zemřel. A kromě obvyklé dějové linky se dozvídáme i výpovědi svědků. A tahle neobvyklá forma vyprávění mě opravdu bavila! Nádherně vidíme, jak vznikají drby.
Náš příběh se točí kolem našich třech hlavních hrdinek. Upřímně musím říct, že mi přišlo, že Madeleine to má ze všech nejjednodušší. Největší problémy měla v minulosti a ty už měla za sebou. Určitě je těžké sledovat své dítě, které ji začalo najednou odstrkovat. Ale to dítě je v pubertě a v pubertě lidi dělají různé nečekané věci. I když se to nemusí zdát, tak Madeleine jsem měla jako postavu opravdu ráda. Klasicky ukecaná a lehce šílená matka s úchylkou pro nakupování a co bylo nejlepší? Ničím se nedá zlomit a kamarádkám vždy ochotně pomůže.
Jane to měla v životě opravdu těžké. V devatenácti otěhotněla a prožila zážitek, který ji změnil. Musí se neustále vyrovnávat s minulostí a zároveň řešit problémy součastnosti. Její syn byl obviněn ze šikanování a matky, které byly doteď pyšné, že mají děti v moderní a přátelské škole, se přidávají na tu či onu stranu, podepisují petice, pomlouvají se za zády a zapojují do svých intrik i děti. Jane mi byla velmi sympatická a bylo mi ji opravdu líto.
Celeste je krásná a bohatá, ale již dlouho trpí něčím, co se v jejím životě děje. Chce s tím něco dělat, ale vždy couvne. Nikdo o jejích problémech netuší, jelikož se celou dobu tváří, jak je její život dokonalý a snadný. Její situace mi přišla úplně nejhorší a musím říct, že je po celý příběh neskutečně silná. Přiznám se, že jsem si k ní hledala vztah velmi dlouho, ale nakonec jsem si ji taktéž oblíbila.
Myslím, že jsem i přišla na to, proč je tato kniha tak čtivá. Vypráví totiž příběhy úplně běžných lidí s kterými se čtenář může snadno ztotožnit. Zároveň nám ukazuje, že ne všechno je tak, jak se zdá. Číst tuto knihu znamená nahlížet pod pokličku špinavých tajemství lidí. Lidí, které si myslíte, že znáte.
Jsem si poměrně jistá, že to není poslední kniha, kterou jsem od autorky přečetla. Autorka nikdy netlačí na pilu a i když je tam spoustu silných momentů, kde je třeba se zamyslet, tak zároveň píše tak zábavně, že i běžné problémy jako jsou problémy s dětmi či zaměstnáním působí spíše jako reality show než telenovela. Protože účastníkům se smějeme, rozčilujeme se s nimi a chtě nechtě soucítíme, takže se během čtení stanou ty postavy vašimi přáteli. Upřímně řečeno musím říct, že knihu jsem přečetla během jednoho dne a to i přesto, že má téměř 500 stránek! Tak moc mě kniha chytla!

Nejsilnější stránkou této knihy je ta uvěřitelnost příběhu. Ani na chvíli jsem nepochybovala, že by to se všechno mohlo stát.

Nejslabší stránku jsem hledala dlouho a upřímně řečeno? Já jsem z té knihy i po několika měsících po přečtení tak v euforii, že jsem žádnou prostě nenašla.

Tento příběh se těžko popisuje jedním slovem. Přijde mi, že ho žádné slovo dostatečně nepopisuje. Možná leda tak síla. Protože všechny ty příběhy byly opravdu velmi silné.

Tuto knihu doporučuji všem, kteří se chtějí odreagovat a ponořit se do příběhu tří silných žen. Můžu vám slíbit, že vás v knize čeká spousta nečekaných zvratů a překvapení. Mě osobně závěr knihy velmi překvapil a všechno začala dávat mnohem větší smysl!

Co se týče obálek, tak jsem kromě té mojí našla už jen tu serálovou a více se mi rozhodně líbí tak originální.

Když se podívám na zahraniční obálky, tak není velký rozdíl. Originální obálka je krapet jiná, ale velmi jemná a hezká. Za mě jasná topka. Seriálová obálka je vlastně stejná a ikdyž se mi moc nelíbí, tak mi přijde stále lepší než ta poslední, která se mi nelíbí.

Liane se narodila v roce 1966 v Sydney. Je sestrou další známé australské spisovatelky Jaclyn Moriarty (píšící YA literaturu).
Poté co opustila školu, pracovala v reklamě a marketingu v nakladatelství. Pak rozjela vlastní firmu, chvíli předtím, než začala pracovat na volné noze jako reklamní textař. V roce 2004, po získání inženýrského titulu na Macquarie University v Sydney, vyšel její první román Tři přání. Dále vydala další tři romány.
Nyní žije v Sydney se svým manželem a dvěma dětmi.
Je autorkou několika románů a série knih pro děti, které vydala pod pseudonymem Nicol Berry, jimž se paradoxně většího úspěchu dostalo ve světě než doma v Austrálii.

Nejvýhodnější ceny naleznete na portálu srovname.cz

Podle mě je zcela jasné, že teď jedu řadu naprosto skvělých knih, takže hodnocení bude rozhodně vysoké! Ale od tohoto roku upouštím od známkování knih jako ve škole a přecházím na hlasické hvězdičkování.

5★/5

Minule jsem se společně podívali na knihu Za zavřenými dveřmi.

Četli jste Sedmilhářky? Nebo viděli seriál? Jaký je váš názor? :)

INSTAGRAM | FACEBOOK | TWITTER

21 komentářů

Gabux

Shrnutí

O mně

Hledat

Sleduj mě

Pravidelní čtenáři

Štítky

Poslední příspěvky

Blog Archive

Počet zobrazení stránky