Tentokrát bude článek složen hlavně z fotek, ale žádný strachy, i text se pro vás najde.
Zoo Lešná je Zoo, ve které jsem prakticky vyrostla. Byla to jedna z prvních Zoo, které jsem kdy navštívila a tudíž je jasné, že má u mě zvláštní místo a za mě je to prostě ta nejlepší Zoo. Společně s pražskou.
Nějak se stalo, že dva roky zpátky jsem tuto zoo navštívila s Verčou, jejím přítelem, jeho neteří, jeho maminkou a mou babičkou. A od té doby ji navštěvujeme každý rok. Stala se z toho taková tradice. Letos jsme jeli jen Verča, její přítel, já a poprvé brácha. Babička si v noci udělala něco s nohou, takže musela zůstat doma.
Ale díky bohu se každým rokem něco mění, takže se zase nenudím. Každopádně kdyby někdo potřeboval po této Zoo provést, tak jsem k dispozici. Vyznám se tam snad lépe než u nás doma!
Vloni poprvé otevřeli budovu s rejnoky. Zajímavostí je, že kromě toho, že si můžete pro ně koupit krmivo, tak je můžete i pohladit. Vloni se moc hladit nedali, ale letos to byla paráda! Taky jsme tam šli jako první, aby tam nebylo moc lidí. Navíc, jak ještě bylo krmivo a lidé kolem nás krmili, tak rejnoci byli hodně u kladiny a dokonce i takhle vyskakovali po stěně, takže hlazení dostali až až. Je to zvláštní pocit, ale musím uznat, že se mi to líbí. Jsou takoví hebcí!
Mají ale docela zvláštní "obličeje", nemyslíte? Trošku děsiví, ale jinak hodně miloučcí. Přísahám! :D
Pak už jsme šli klasicky naši trasu. Lachtani, vydry a budova, které nevím, jak se nadává, kde chodíte mezi opičkami, ptáky a tak dále. Letos byli lachtani dost hlasití, ale děsně nefotogeničtí. A vydry ani letos nezklamali a k vidění byli snad jen na tři minuty.
První rok, který zahájil tradici, nám nabídl pohled na lenochoda zblízka. Vloni zase na takového černého ptáka hodně zblízka. A jelikož se ptáků trochu bojím, tak asi chápete, že lenochod mi byl příjemnější. Ale letos jsme měli super pohled na opičky. Jedna vždy vzala jídlo a utekla. Druhá se vydala za ní a půlku ji ukradla.
Teď už to nebude úplně popořadě, protože jsem vymazala asi milion fotek a tím pádem mi souvislosti trochu unikají. Každopádně následují mravenečníci, tapýři a velcí ptáci, co se podobají pštrosovi. Ale nejsou to emu!
Ze začátku mě to v zoo moc nebavilo, protože si to tam už prostě pamatuju, ale na co jsem se první část těšila, byla tato zmrzlina. Ice'n'go se tenhle skvost jmenuje. A já ji miluju. Já si dala žvýkačku a brácha cukrovou vatu. Ale příští rok si už chci dát i jinou příchuť, ale ty barvičky mě vždycky tak lákají!
Dalším prostorem, ve kterém se pohybujete mezi zvířaty, je prostor s ptáky. Hlavně s papoušky. Pak mnohem dále je další s ptáky, ale tak jsou supové, kteří nádherně pózovali vloni a letos na to kašlali. Ale zase vloni na to kašlali papoušci. Takže si asi nevyberu.
Každopádně letos bylo hodně zvířat zalezlých, protože bylo poměrně teplo. Ale i tak jsem si to užila. Když už jsem u zalezlých zvířat. Každý rok leží tygrové zády k návštěvníkům. Každý rok! A já tygry miluju. Ale letos, pro změnu, tam radši nebyli vůbec. A medvědi hned vedle? Každý rok jen černá skvrna někde v dáli. Ani letos nezklamali.
V Zoo se nachází spousta jiných věcí než jen zvířata či občerstvení. Často jsou k vidění různí Buddhové. A nebo krásná japonská zahrada. Je v ní spousta hezké energie, krásné stavky, promyšlené detaily a úžasná atmosféra. Letos ale bylo opravdu teplo a tam svítilo hodně sluníčka, takže z tama fotky moc nemám.
Buddha pro štěstí. Říká se, že když se ho dotknete, tak vám přinese štěstí. Takže očekávám přímo nával štěstí, protože jsem si na něj, jen pro jistotu, šáhla asi pětkrát.
Abych nezapomněla. Vyfotit nosorožce je každý rok záhul. On je pokaždé zády a pak se na moment natočí lépe. Letos mám nejhezčí fotku z křoví, do kterého jsem div nemusela vlézt. Zaostřit na něj a ne na větvičky, bylo taky hodně zajímavé. Ale kromě škrábanců mám i tu fotku, takže jsem docela spokojená!
Teď mi někdo vysvětlete, co je na plameňácích tak úžasného, že je tak in je letos mít úplně na všem? Za prvé, nejsou vůbec tak růžoví, jak se kreslí. Za druhé, jsou děsiví. A za třetí, koukají vražedně. Jako každej pták.
Vidíte jak kouká? Vyfotila jsem tuhle fotku a hezky rychle odešla za jinými zvířátky.
Tenhle Buddha je v Zoo už neuvěřitelně dlouho a mně se stejně líbí úplně nejvíc ze všech.
Zajímavé je, že v této Zoo je víc albínů než normálních klokanů. A asi jsem si vybrala všechno štěstí od Buddhy, když se mi povedlo ho blejsknout ve skoku a nijak to nerozmazat. Sice má přepálenej kožíšek, ale to už mi zas tak nevadí.
Byl roztomilej a byl úplně nejblíže, takže jsem s ním vyfotila asi padesát fotek. A promazávat to je pak úžasná věc. Každému bych to přála. Ale je boží, že jo?
Tahle fotka není zrovna vzorem kvality a tak, ale je vyfocena proto, abych vám ukázala těhotnou klokanici. Ten bílej flek je mládě. A víte, že takové mládě ve vaku stráví 40 týdnů? A mezitím je zastaven vývoj druhého mláděte v druhé děloze, dokud první mládě neopustí bezpečí vaku.
Další random ptáci, kteří mě trošku děsili tou blízkostí a velkým zobákem. Ale to rozpětí křídel je obdivuhodné. A tak nějak mi došlo, že mám nejvíc fotek právě ptáků. Asi jsou moc fotogeničtí.
A tuhle fotku jsem si vždycky přála! A správně by měla být hned pod fotkou toho tygra, ale mně se více hodí sem. A taky tím chci ukázat, že zásadně chodíme proti směru prohlídky. A díky tomu se vždy ušetříme obrovského kopce a cestu zakončíme žirafama a následně dobrým jídlem. A to za to stojí!
Tihle ptáci mě taky děsili. Velký zobák a příliš blízko mé osobě. Ale byli suprově fotogeničtí a rozpětí křídel mají obdivuhodný.
To mi tak připomíná skutečnost, že každoročně mám nejvíce fotek ptáků. Ale já umím rozeznat plameňáka, supa, papouška a to je tak všechno. Už ani toho pštrose ne, protože stejně vypadá i emu a ještě jakási potvora. Takže ty fotky jsou fakt jen na ozdobu. Ale nevím pro koho, když já ptáky fakt nemusím.
Sloni jsou jasným a každoročním cílem Verči, která je prostě miluje. Bohužel byli letos hlavně vevnitř, takže jsem si je nestihla vyfotit seshora jako vloni. A to mi připomíná, že vám asi sem budu muset udělat i nějaké ohlédnutí do minulosti a napsat článek o loňské zoo. Protože tam mám některé fakt hezké fotky!
A miluju, když zachytím něco, jako je tohle. Prostě jsem z toho vždycky unešená. Viz skok klokana.
Miluju tyhle líný kočkovitý šelmy, co se vždycky vyhřívají na sluníčku. Fakt. Každý rok ho najdu v této poloze. A tam vlevo v rohu, ten flek, to je lvice. A kvůli této fotce jsem taky stála na šutru. V klouzavých žabkách. Takže jsem ráda, že žiju!
Etiopie a surikata na stráži. Neuvěřitelně zvědavé, srandovní a mrštné potvůrky. Surikaty má zase nejraději přítel Verči. A asi ho chápu. Jsou hravé.
Tyhle zdechliny jsou pěkně prosím hyeny, které jsou znaveny vedrem. Ale snad poprvé jsem je v Lešné viděla takže jsem asi spokojená.
Sovááááá. Já miluju sovy. A kromě vlků, kteří v této Zoo nejsou, a tygrů, kteří mě letos naštvali ještě více, protože ani záda jsem neviděla, jsou mým nejoblíbenějším zvířetem. A letos jsem na tu fotku docela pyšná. Měla jsem totiž malý Canon. A ne tu velkou krávu zrcadlovku. Takže se mi objektiv vešel mezi to pletivo a vznikla tahle fotka. Sice nakřivo a je na ní všechno špatně, ale mně se líbí!
A konečně žirafy. Ty jsou každoročně úžasné. A je zcela jisté, že budete mít od nich nádherné fotky. Prostě taková jistota. Ještě mě tu nikdy nezklamaly, tak doufám, že jsem to právě nezakřikla.
Moje maminka miluje žirafy, takže mám od nich vždycky sto milionů fotek. Každopádně, když se v Lešné přiblížíte ke slonům, tak je vám jasné, že za chvíli budou lvi, surikaty, hyeny, sova, žirafy a zebry a pak, konečně, jídlo!
Každý rok jdeme takovou blbou stezku, kde jsou různé druhy stromů a něco o dinosaurech. A jelikož já jsem ráda, když poznám jehličnatý od listnatého a o dinosaury se nijak zvlášť nezajímám, tak jediným lákadlem je pro mě tohle vajíčko.
Je obří a každý rok mám od něj nekolik fotek. A tady jsem se prostě nemohla rozhodnout, která se mi líbí víc, tak je vám se dávám obě. Pardon. Trochu narcis.
Tak nějak na půl cesty od rejnoků, jídla a dalších věcí je zámek. Který je fakt krásný, ale já nenávidím, když mám cizí lidi na fotkách, takže vám bude muset stačit jeho střecha. A je to už blízko východu!
V zámku jsou terária s hady, žabičkami a želvami. A tenhle Hroznýš se zase nejvíce líbil bráchovi. Mně hadi nevadí, ale mamka by se asi zbláznila, kdyby tohohle hada viděla. Byl obří.
Je to taky nové. Nevím jestli vloni poprvé otevřeno nebo předloni, ale kousek od zámku je budova s mloky. Ale jelikož mloka každý zná, tak jsem vám vyfotila tuhle potvoru.
Jmenuje se Axolotl mexický a je tak ošklivej až je roztomilej. Ale vloni taky víc spolupracoval. Takže v ohlédnutí za minulostí bude mít taky svoje fotky.
A nemohu zapomenout na tučňáky. Tihle tři byli strašně blízko a přijde mi strašně vtipný, jak stojí za sebou. Jak tři čuníci. Nebo tak. Říká se, že tučňáci nejsou nejchytřejší, ale rozhodně jsou to jedni z nejhezčích ptáků. A nebojím se jich.
Kolem toho zámku jsme prošli několikrát, takže jsem ho taky několikrát vyfotila. Já se neumím rozplývat nad ptáky, takže jsem si prostě našla svoji zábavu. U toho zámku je totiž rybníček s různými druhy ptáků.
A rozloučím se s vámi s touhle fotkou. Tu fotku si nechám zarámovat. Asi jediná normální fotka s bráchou. Jen tak mimochodem, mně bude v říjnu 20 a mu bylo v březnu 15. Jo, já vím. Nevypadá na to.
Průměrně v této Zoo strávíme 6 až 8 hodin. Letos, jelikož spousta zvířat byla zalezlá jsem zde strávili "pouhých" 5 a půl hodiny. Třikrát hurá! :D
A co vy a Zoo? Máte nějakou oblíbenou? Proč? A znáte Lešnou? Co na ní říkáte? A vaše oblíbené zvíře ze Zoo? :)
