Kecálkov III. - Gabux

Kecálkov III.

by - 20:00

Zdravíčko,
poslední Kecálkov byl naposled v dubnu a asi nadešel čas na další díl! Tak se do toho pustíme. Jen upozorňuji, že nezmiňuji věci nutně za sebou tak, jak šly a že tento díl je o něco delší díky prvním třem tématům.

Začnu Posledním zvoněním. Upřímně řečeno jsme už měli plnou hlavu maturity a už se nám do žádného plánování a nakupování nechtělo, takže to byla rychloakce. Každopádně jsme každý zvládl vymyslet kostým i přes asi měsíc protestů - Já půjdu sám za sebe, já půjdu za bezďáka, já se prostě obalím toaleťákem apod. Asi každý to zná nebo pozná. Prostě se, hlavně klukům, nechce přemýšlet nad nějakým "blbým" kostýmem. A to jsem ani neměli téma! Každopádně se sešla parta lovců stínů, víla (já), Minnie, jednorožec, Frida Kahlo, Audrey Hepburn, piškvorky či Negan z The Walking Dead.
Ráno jsme vybírai peníze u nádraží, po městě a hlavně samozřejmě před školou. Kreslili jsme rtěnkama a tužkama na oči. Házeli třpytky. Stříkali voňavky a umělou pavučinu. Nezapomněli jsme pokreslit ani naše milé profesory a pana ředitele!
A nejvíce jsme si užili dělání bordelu po škole. Jak jdete po chodbách, chodíte do tříd a děláte obří hluk. To nás bavilo!


Pasování jsme pojali originálněji. Počítali jsme s malou účastí, takže nás překvapila konečná účast. Klasicky jsme jim zavázali oči a pustili je přes most. Tam je čekalo několik setkání s vodou, vodními balónky a voňavkami.
Ale my jsme pro ně neměli blivajzy, jaké jsme zažívali my vloni. My jsme byli hodní! Koupili jsme tři druhy čokolády a oni si se zavázanýma očima vybírali číslo od jedničky po trojku. Snad každý volil trojku. A na zapití každý dostal kelímek Rychlých špuntů. Jsme hodní, že?



O maturitním plesu jsem psala v předchozím díle. Ale nesmím zapomenout zmínit ani samotnou maturitu. Začnu písemnýma. A angličtinou. Didakťák z angličtiny byl primitivní, takže i já, která není zrovna super ultra skvělá v angličtině, měla asi 88%, takže jednička. U slohu jsem byla zděšená zadáním dlouhého textu a to vyprávění. V češtině vyprávění miluju, ale v angličtině nenávidím. A výsledek taky tak dopadl. Krásná čtyřka. Co se týče češtiny. Didakťák byl odpornost. Úplně jiná galaxie než předchozí didakťáky, žádný ilustrační předem nebyl a nakonec jedna úžasná věc - spousta textu a hledání v něm. Za tu hodinu to nešlo stihnout. Bylo to fakt těžký a asi pět otázek jsem tipovala. Jednička mi utekla o pár procent. Tak jako tak, byla to podpásovka. Sloh mi tak strašný nepřišel, ale musím uznat, že se mi nelíbí hodnocení jinde. A nesouhlasím s mým hodnocením. Účastním se literárních soutěžích a nedopadám zrovna špatně a nikdy jsem tak špatnou známku neměla a nemyslím si, že jsem se najednou propadla na úroveň trojky s odřenýma ušima. A nejhorší bylo čekání na výsledky.
Za mě tři nejlepší videa o letošních maturitách:

Top písnička. Trefná, jasná a originální! :)
(Když tak odkaz)



S Hitlerem jednoznačně tohle video. A má Hitler pravdu!
(Když tak odkaz)


A smějící se chlápek jasně tento. A opět samá trefa do černého!
(Když tak odkaz)


A ještě takové jedno bonusové se smějícím se chlápkem, který tady je za CERMAT. 
(Když tak odkaz)


Výsledky z psané části musíte vědět před ústníma. Já šla na ústní hned první den 16. 5. ráno. V půl šesté jsem vstávala, abych tam na půl sedmou byla. A víte v kolik mi přišly poslední výsledky? Ve čtyři ráno! A to prosím ze slohu z češtiny, který jsme psali v dubnu.
Pojďme k ústním. Upřímně řečeno jsem se učila až tři dny předem a věnovala jsem tmu zhruba dvacet hodin. Docela risk. Angličtinu jsem jen projela (my měli témata jako - historie fotografie, vektorová a rastrová grafika, modelování či 3D prostor) a češtinu čtenářáky jsem projela jen autory. Jinak jsem maturovala z Programování a z Programování.
První byla čeština. Vytáhla jsem si jedinou knížku, kterou jsem neuměla, nečetla a fakt jsem se modlila ať si ji nevytáhnu - Petrolejové lampy od Jaroslava Havlíčka. O tom filmu ani o knize už nechci nikdy slyšet. Skončila jsem s trojkou. U angličtiny jsem si strašně moc nechtěla vytáhnout ani jednu historii, 3D prostor a videoart. Vytáhla jsem si videoart, ale nakonec to nebylo tak zlé. Nejvíc jsem zazmatkovala na konci v tom rozhovoru. Měli jsme se domluvit na činnostech na tři dny. A já jsem činnost na první hned zapomněla a to jsme se o ní bavili tři minuty ze čtyř nebo pěti (už nevím kolik jich na tu část je). Nakonec jsem odešla s hezkou dvojkou, takže jsem byla spokojená. U prvního programka jsem si vytáhla Proměnné a jejich typy. Dokud jsem mluvila sama, tak to šlo, ale jakmile začali s otázkami, tak už to tak růžové nebylo. Nakonec jsem odešla s dvojkou a to s odřenýma ušima. U druhého Viry a antiviry, takže konečně něco, co jsem uměla na jedničku. Pak už jsme posledních pět minut s pány profesory vařili z vody, protože už jsme probrali úplně všechno. A odešla jsem spokojeně s jedničkou. A nakonec už jen obhajoba maturitní práce - opět z Programování. U té jsem byla fakt spokojená, i když tvorba té práce mě málem zabila. Dělala jsem hru Stonožku. A odešla jsem s jedničkou.
Mrzí mě konečná známka z češtiny a to trojka. Jen z principu. Protože vím, že zrovna v češtině jsem byla jedna z nejlepších lidí. Ale nevadí. Nikdo se mě na ty známky ptát nebude.
Takže to shrnu. Na didakťáky se naučit nedá, můžete zkusit minulé testy, ale letos v čj vám to bylo třeba úplně k ničemu. U slohu si vyberte jeden styl - třeba popis či charakteristiku (jedny z nejlehčích) a cvičte. Knihy fakt čtěte nebo si velmi podrobně nastudujte rozbory. Témata na aj si aspoň přečtěte. A témata na ty další dva předměty si fakt projděte. Patnáct minut je strašně moc času.

we♥it


Téma škola zakončím tématem přijímačky. Hlásila jsem se na psychologii a UK a na MUNI a na programování na ČVUT.
Na psychologii se píše test z psychologie a biologie a když máte štěstí a dostanete se k ústním, tak musíte mít něco načteno. Ehm, ehm. Abych byla upřímná. Knihy jsem četla a nakonec jsem zvládla si vyzkoušet i tunu testů z psychologie a biologie, ale podcenila jsem to. Očividně víc, než jsem si myslela. Nedostala jsem se. Ale kupodivu se mi spíše ulevilo. Možná je to tím, že na psychologii se stále spousta věcí učí prostě nazpaměť a musíte studovat pět let? Nebo protože mě to sice zajímá a fascinuje a chci to dělat, ale nechci být tak svazována, jak jsem se cítila na těch fakultách? Těžko říct. Tak jako tak se mi moc nelíbilo, že písemné na MUNI byli týden před ústní maturitou a těsně po písemných. A jako bonus se za špatnou odpověď odečítaly body, UK to mělo aspoň až po a žádné odčítání, takže nějaký ten čas na přípravu se našel a klid na duši, že můžu tipnout, taky.
Na ČVUT a konkrétně na FIT se píšou přijímačky z matematiky nebo SCIO z matematiky nebo ty obecně studijní předpoklady. Upřímně řečeno? Scio už nikdy. Vyhozené peníze. Přijímačky byly na konci června a já někdy na začátku začala chodit na doučko. Doučko mi zachránilo prdel, ale i tak jsem tipovala. Tady se naštěstí nic neodčítalo. Hranice byla 65, ale ta se následně snižovala. Já měla 56 bodů a letos byla hranice 51 bodů. Takže uf, uf! Jsem na vysoké. Na ČVUT. Na fakultě, kde v prváku odejde neuvěřitelné množství lidí... Výzva přijata!

we♥it

Každý rok jezdí tátové (parta super chlapů!) na hory se svými dětmi. Mezi táty je i můj táta. Já jsem nejstarší dítě a jelikož jsem začala jezdit, když mi bylo 17, tak je mi dovoleno jezdit i nadále. Jinak jsou děti do 3 do 13 let. Kromě mého bratra, kterému je 15. No a náš táta je taky tuším nejmladší z party.
Každopádně se letos rozhodlo jet společně i na vodu. Rafty a kánoje. Jelo se 19.5., takže tři dny po mé maturitě. Jelikož horám se říká Apalucha, tak tomuto výletu Aqualucha. A musím říct, že jsem si to parádně užila. Byla jsem sice suprově mokrá po některých sjezdech, ale to jen proto, že to děsně stříkalo!
Ale co mě zahřálo u srdíčka byla každodenní hádka s kým pojedu na raftu. Tři kluci (13) a Honza nebo dvě slečny (8?9?) a klučina (10?) s Ondrou a Tomášem? No upřímně řečeno, druhá varianta od druhého dne jasně vyhrávala. Jela jsem si jak princezna a hlavně neřešili takový kraviny a neustále na sebe nekřičeli.
A musím se podělit s jedním zážitkem. S posádkou číslo dvě jsme boční cestou. A tam byl v jedné chvíli moc silný proud. Takže jsme skončili v křoví, ale fakt nehezky! Chránila jsem rukou hlavu jedné ze slečen, aby ji to nevypíchlo oko a sama ležela napůl v řece a čekala až nás Tom a Ondra zachrání, což následně udělali. Klučina mezitím upustil pádlo, ale koho by to štvalo. No adrenalin to byl dobrý. Všichni jsem pak byli dost v šoku a trochu se klepali. Ale zážitek nezapomenutelný!
Pak jsem stavěli, převlíkali se (já do tátovejch věcí, protože jsem s něčím takovým fakt nepočítala) a dělili se o zážitek se zbytkem skupiny.
Jinak jsem skvělý ujednávač sporů. A taky kámoš, jak jsem se dozvěděla. Jo a taky jsem prý krásná! Já tu mládež tam miluju, fakt! ♥

we♥it

Votvírák je kapitola na samotný článek, ale zkusím to nějak zkrátit. Rozhodně mě zamrzelo, když jsem se dozvěděla, že tam nebudou Chinaski, ale co se dalo dělat! Jela jsem tam s klasickou partou ze třídy a partou spolužáka. Což samo o sobě slibovalo zářitek. A zklamaná jsem nebyla.
Většina party už byla na místě od čtvrtka, ale já, Martina a právě ten spolužák, Kuba, jsme dorazili v pátek vlakem. Cesta ke stanovému městečku je od nádraží asi tři kilometry. My jsem to šli hodinu. Hodinu! A celou hodinu jsme si stěžovali, dávali pauzy a celkově to byla cesta, která stála za to.
V ten den se už snad nic jiného zajímavého nestalo. Až na to, že z v pátek byly snad všechny kapely, které jsem chtěli. Například Mandrage.


Sobota byla o něco klidnější. Já a Martina jsme začaly ztrácet hlas. Strašná sranda! Ještě když jsem my dvě ty nejvíc ukecané! Největší výzva soboty byla v tom, neztratit se. Takže jsme věčně chodili jako velmi dlouhý lidský had. Jo, lidi nás museli milovat. Celkově to byl den plný šíleností. A šílených kombinací. Alkohol, tráva, cigarety. Jelo se všechno. Dohromady a různé druhy. A tak jsme tento den sbíraly s M podpisy. Té naší party. Na tělo. Ale musím říct, že sobota byla opravdu legendární a nezapomenu na ní. Ve tři ráno jsem vzbudili část party, co už spala a usadili se u stanu a popíjeli. A někteří jedinci, kteří k partě patřili, ale my je ještě neznaly, se mě a Martině smály za hlas. Hlavně mně. Martina byla středem pozornosti kvůli něčemu jinému.
Neděle byla krutá. Každý, kromě Kikči a Patrika, naspal maximálně tři hodiny. Já osobně byla dost protivná a hlavně jsem už chtěla jet, protože mě čekaly ještě dvě hodiny cesty domů. Musím říct, že jsem dojela úplně vyřízená s touhou po sprše, normálním záchodu a posteli. Jo a za tři dny jsem si šla za doktorem pro prášky na ten ztracenej hlas. Dostala jsem ty nejsilnější!
A na rozloučenou Kubík v jeho kostýmu z kterého byl každej úplně hotovej.



 Metronome je festival v Praze, který je všechno jen ne levný. Ale nějak se stalo, že jsem dostala dva VIP lístky zdarma. Jenže nikdo z mých přátel nemohl. Tak jsem na Twitteru napsala jedné slečně. A Urtý opravdu přijela a šly jsem tam spolu!


Na tomto festivalu jsme mohli slyšet třeba Kasabian nebo Stinga, který je fakt kus sexy chlapa! Musím říct, že jsem si festival užila, i když to nebyla hudba, kterou normálně poslouchám.


A také mám jeden zážitek s kterým se s vámi musím podělit. Byli tam z Primy a zastavili nás, že jestli nás může obejmout a jenom říct, že tam jsou hezké holky. V pohodě. Jenže pak nás mrzelo, že jsme si neřekly o číslo a nic, že ten moderátor byl hezkej. A tak jsme se vydaly na hon. A nenašly je. A u VIP scény jsme zahlédly tři hezké kluky. A tak jsme je tak sledovaly a mluvily o nich. Oni tam asi dvě hodiny mluvili s dvěma staršími ženami. Takže nás to přestalo bavit a šly jsem si po svém. A pak jsem čistě náhodou kolem nich procházely a oni ať si k nim na tu zem přisedneme. A tak jsem si sedly, představili se (Sebastián, Jirka a Tomáš, tuším) a mluvili jsme. Sebastián říkal, že byl nervózní před kamerou, protože to byla jeho první reportáž. (Ano! To oni byli z té Primy. Překvápko) A nakonec Sebastián začal o tom, že má zítra koncert, že za chvíli musí jet a tak. A my jen, že to je škoda. Nic nám stále nedocházelo. Každopádně jsme se v klidu rozloučili. Už vám to došlo? Protože mně asi tři minuty na to, co odešli. Sebastián byl TEN Sebastián, co zpívá třeba Toulavou.
Takže si to shrneme. Prima. Tři hezký týpci, co sledujeme. Nakonec jsou to ti z Primy. A nakonec je to Sebastián. No není to na telenovelu?


Konečně po celém tom honu na maturitu, přijímačky, narozeniny, festivaly a tak podobně jsem se dostala i k opomíjeným koníčkům. Na tyto koníčky jsem poslední půl rok dost kašlala, takže jsem ráda, že jsem se k nim zase vrátila a doufám, že už je na tak dlouho neopustím, protože mi chyběly. Čtení a kreslení. Za týden jsem přečetla čtyři knihy a toto tempo neudržím, ale chci, abych měsíčně přečetla aspoň pět knih. Nebo lépe i více. A co se týče kreslení a malování? Chtěla bych se do toho pustit na plno s konečně se začít pořádně zlepšovat! Tak snad! :)

we♥it
A na konec se musím pochválit. Jsem opravdu hodná sestra, kterou by chtěl každý mladší sourozenec. Brácha potřeboval do vesnice, kde máme chalupu a tak jsem s ním sedla do auta a dovezla ho tam. Chtěl se jít naposledy podívat do třídy, kam chodil až do páté. A tak celý zbytek dne strávil mimo dům a nebo naopak s dívčí návštěvou u nás, zatím co já se opalovala a koupala na zahrádce. A jelikož druhý den nešel do školy, tak jsme zůstali až do druhého dne. To znamenalo, že jsem musela vyřešit večeři. Tak jsem nám udělala domácí pizzu a oba jsme si mlaskali. Večer jsme si pustili oba díly Hotelu Transylvánie a byli spokojení. A druhý den v poklidu jeli domů. A musím říct, že nenávidím, když silně prší a já jedu přes dálnici. Nenávidím to.


Ale uznejte, že jsem fakt zlatá! Zavezla jsem ho tam, kam potřeboval. Nakrmila ho. Odvezla ho domů. A nic jsem po něm nechtěla.


Mám spoustu plánů a přede mnou je spousta změn, ale myslím, že tomu věnuji vlatsní článek až se to více vyjasní. Takže se s vámi loučím a doufám, že vás tento článek příliš nevyčerpal! :)


A co vy? Co je u vás nového? Maturovali jste či už to máte za sebou nebo před sebou? Jezdíte na vodu? Navštěvujete festivaly? Máte čas na věci, které milujete? 


Mohlo by se ti líbit

12 komentářů

  1. všeeetkým, čo píšeš vo svojom článku, som si prešla! a dokonca už aj bakalárkou, štátnicami a ďalšími prijímacími skúškami na poklačovanie a titul mgr. art. :).

    inak, gratulujem k všetkému aj k úspešne zvládnutým prijímačkám a vítaj medzi vysokoškolákmi - je to skvelé životné obdobie, ktorý na teba práve čaká! ;).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to už kus cesty v životě. Nepřipadáš si moc dospělá? Já totiž ještě na vysokou ani nenastoupila a přijdu si dospělá. A moc se mi ten pocit nelíbí. :D A gratuluju!

      Děkuji! ♥ Ani nevíš, jak jsem ráda, že je to za mnou. :) Na vysokoškolské období se upřímně těším :))

      Vymazat
  2. S tím Metronomem jsi měla napsat mě! :D

    OdpovědětVymazat
  3. Taky se mi stává, že další díly čehokoliv vydávám klidně i půlročním odstupem, jsem schopná to vytáhnout i na rok :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani mi nemluv. Mně tady leží tolik dílovejch článků :D A Kecálkov je ten nejvíce aktualizovaný :D

      Vymazat
  4. To byl tedy výživný článek :) také jsem letos maturovala a tak ti rozumím, i když jsem asi jediná, komu ten didakťák z čj přišel úplně lehký a celkově jsem maturitu prošla s vyznamenáním, ale u ústních jsem měla hodně štěstí na otázky :D s ČVUT tě obdivuji, mě by vyhodili hned, jsem neskutečný antitalent na matiku :D videa z maturity jsou super, ty jsem dokonce i někde sdílela :D Na vodě jsem taky letos byla, máš podobné prázdniny, koukám :) dala jsem si tě do oblíbených, máš hezký blog :)

    Lady Lenna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Mně ten didakťák nepřišel extrémně těžký, ale byla to jiná dimenze. Úplně něco jiného než předchozí roky a ještě bez ilustračního? A tolik otevřených otázek na tak málo času? To beru trochu jako ránu pod pás a nelíbí se mi to. Mám takový pocit, že tvůrci si ho nevyzkoušeli. Já u ústních měla štěstí jen u jednoho programka, takže asi tak :D
      Díky, ale ještě není za co obdivovat. Teď mě čeká nejtěžší úkol. Udržet se tam!
      Videa z maturit každoročně miluju. A teď byly o tolik vtipnější, když se mě víc týkaly! :D
      Já byla hned po maturitě. Tři dny na to. Takže jsem to brala jako odměnu :)
      Děkuji moc!

      Vymazat
  5. domáca pizza *-* yes please :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Parádne zážitky. Tiež tak veľmi rada s nostalgiou spomínam na časy, keď som už mala po maturite, na výšku som bola prijatá a celý svet bol môj. Festivaly milujem, no už dosť dlho som na žiadnom nebola a dosť dlho sa na žiadny nedostanem, avšak naša krásna chalúpka, v krásnom prostredí s divnými ľuďmi a ukričaní synovci a syn mi to všetko plne vynahradia :-). Festival skoro zadarmo.
    Na známky sa vyprdni, nikdy nikoho nebudú zaujímať, aj keď verím, že to žerie. Mňa ešte stále žerú niektoré tie neprávosti zo ZŠ. No život ide ďalej, a budeme sa musieť vyrovnávať s horšími neprávnosťami.
    Užívaj prázdniny, s bráchom aj bez neho. Je super, aký máte vzťah, ja som mala so staršou sestrou taký, a hlavne výhoda, že vieš šoférovať. Asi budem musieť začať, pretože vďaka tomu, že to neviem, hoc vodičák mám, mi ušlo hodne zaujímavých akcií v okolí.
    Obdivujem, že nemáš z toho strach.
    Užívaj leto a teším sa na ďalšie články :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že krásná chaloupka je více než festival, ale je to jen můj názor :)
      Mě to žere jen z principu. Protože vím, že zrovna v češtině jsem minimálně chvalitebná! :D
      Děkuju! Náš vztah se výrazně zlepšil tento rok. Tak nějak sám od sebe. :)
      Mě řízení baví O:)
      Děkuju a děkuju! Jsi skvělá!

      Vymazat

Moc děkuji za jakýkoliv komentář! ♥
Nezapomeňte mi tu zanechat odkaz na váš blog! :)