Bořek, duch domácí - Gabux

Bořek, duch domácí

by - 17:39


we♥it
Tentokrát tu mám téma, které asi opravdu není pro každého. Protože vše, co zde budu popisovat se mi opravdu stalo a stává se. Takže pokud vám vadí duchařiny, tak s klidným srdcem tento článek zavřete. Protože já vám chci představit našeho Bořka.

Začnu takovou klasikou. A to je shazování věcí. Není nic neobvyklého, že jsem sama doma a někde něco spadne, i když by to mělo být nemožné. Napíšu takový příklad.
Byla jsem sama doma a seděla jsem v obýváku a koukala na film. Z obýváku vidím do kuchyně. V kuchyni na lince bylo jablko. A to jablko bylo až u zdi, takže nebylo možné, aby spadlo. A přesto jsem najednou koutkem oka zahlédla, jak se to jablko začíná kutálet až nakonec spadlo. Kdybych tvrdila, že jsem se v tu chvíli nebála, tak bych vám ošklivě lhala.
A takových příkladů vám mohu napsat i více. Třeba s flaškou, která byla plná vody a spadla. Či o hřebenu z poličky. Nebo o kapesnících, které spadly ze stolu.

we♥it
Dalším obvyklým jevem je reakce koček. V jednu dobu jsme v bytě měli kočky, než jsme je odstěhovali na chalupu. A jednou za mnou přišel náš kocour Árčí do koupelny, když jsem si čistila zuby. Všechno bylo v pořádku a v klidu. Árčí vrněl, chtěl pozornost a všechno bylo normální. Ale najednou se Árčí naježil a začal chrčet směrem k záchodu. A já to sledovala v zrcadle s plnou pusou pěny od pasty. Když jsem se otočila, tak jsem neviděla nic. Jen Árčího jak bleskurychle utíká z koupelny a je celý naježený.

we♥it
Podobnou zkušenost mám i z obýváku. S mamkou jsme seděly na gauči a měly šunku. Kočky samozřejmě obě u nás a žebraly. A jelikož doma nebyl taťka, tak úspěšně! V klidu jsme krmily kočky a koukaly na televizi. Najednou začaly obě kočky koukat mezi nás. A strašlivě chrčet.Naježené utekly pryč. Nenechaly se zpátky nalákat ani na tu šunku. Seděly u prahu ve dveřích a odmítaly vstoupit. A neustále sledovaly jedno místo. Zeď, nebo spíše místo, mezi námi. Musím uznat, že tohle bylo hodně děsivé.

we♥it
U této situace jsem nebyla. Aspoň pro jednou! Byla u toho jen mamka a taťka. Stalo se to v kuchyni. Máme doma koše, nad kterými když podržíte ruku, tak se otevřou. A mamka slyšela z obýváku zvuk otvírajícího koše. Tak se šla podívat. Nikde nikdo a koš otevřený. A ne a ne se zavřít! Taťka se za chvíli zvedl a zeptal se, co tam vyvádí. Maminka jen ukázala na stále otevřený koš. A tímto byl taťka zasvěcen do divných věcí, co se u nás dějí. Teď už nemá žádný argumenty, že je to jen náš pocit a představy!

we♥it
Jak už to tak u duchů bývá, tak máte v jejich přítomnosti divné pocity. Tak třeba mně občas přejede z ničeho nic mráz po zádech a mám husinu. Ale ne po celém těle. Spíše jen na částek. Třeba jen na obličeji. Nebo na noze či ruce. A nebo na nohách a ruce...  A ta husina nechce ustoupit. Klidně se několikrát celý proces opakuje a já se té husiny opravdu nemůžu zbavit. Děje se to v poslední době častěji než dříve. Nebo občas mám pocit, že na mě někdo šahá. Prostě najednou to místo nějak víc cítím. Nemůžu říct, že je chladnější. Ale prostě cítím dotek. Asi na tom není nic, co by bylo třeba více vysvětlovat. No a občas mám třeba pocit, že se mi někdo posadil na postel, i když tam prostě nic a nikoho nevidím. A občas taky mám pocit, že vidím stín. Tmavší než normální. Ale to už může být jen má představivost, že jo.

we♥it
Pro mě nejděsivější příhodu jsem si nechala nakonec. Šla jsem si lehnout. Před spaním si vždy pouštím písničky. Nakonec jsem se ale rozhodla jít už spát. Takže jsem vyndala sluchátka, zhasla a chystala se odplout do říše snů. Když jsem najednou slyšela kýchnutí, které šlo od mojí skříně. Moje srdíčko znělo, jako by běželo maraton. Ale pak jsem si řekla - nebuď blbá, to bylo prostě jen z chodby (za jednou stěnou mého pokoje je chodba - schody, kterými se dostanete do jiných pater budovy a k jiným bytům - chápeme ne?). Popřípadě přílišná fantazie. Nakonec jsem se uchlácholila a zase si hezky lehla. A najednou jsem slyšela škrábání na dveře zevnitř skříně. S povzdechem jsem rozsvítila a jako ta největší blbka z hororu jsem k té skříni šla. Musím přiznat, že už docela připosraná, protože to kýchnutí předtím... Šla jsem tam, protože jsem myslela, že jsem tam třeba zavřela kocoura. Ale to nic nemění na tom, že jsem se chovala jako všichni hrdinové z hororů, kterým radíte - nechoďte tam! A tak jsem tu skříň otevřela. A nic. Prostě nic. Měla jsem asi náběh na infarkt, protože moje srdíčko znělo, jako by běželo tak tři maratony. Kdybych tvrdila, že jsem nebyla posraná strachy, tak lžu hlavně sama sobě. Velmi rychle jsem promýšlela možnosti - vletím do ložnice rodičům a prostě budu spát tam a je mi jedno, že už jsem dospělá, nebo půjdu spát do obýváku, anebo si zavolám psa do postele a budu spát s ním. Nakonec jsem zvolila možnost cé a celá neklidná a se psem v náručí jsem konečně odplula do říše snů.

we♥it
A tímto vám oficiálně představuji našeho domácího ducha Bořka! Určitě ho moc těší. Případné pozdravy vyřídím.
Jen tak mimochodem, náš Bořek je fakt hodný duch. Žijeme tu už čtyři roky a kromě těch nevinných příhod se nic neděje. Ani nemám pocit ohrožení. Jen se občas něčeho leknu a někdy mi přivodí infarkt. Prostě nevinné legrácky

A co vy? Věříte na duchy? Máte nějaké zkušenosti? A co říkáte na ty mé? :)

Mohlo by se ti líbit

30 komentářů

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jak se ti spalo? :D Hele, já si už zvykla a jsem v klidu. Jen občas mám miniinfarkt :D

      Vymazat
  2. Nyslím, že u nás máme tiež nejakého ducha. Napríklad keď sa z ničoho nič pohne tanierik na odkvapkávači pri umývadle v kuchyni. To sa mi často stáva. A raz sa mi stalo aj so psom. Sedela som v izbe pri počítači a mala som otvorené dvere, bola som úplne sama doma. A pes začal strašne štekať na zrkadlo, ktoré bolo vedľa dverí. Pritom som mala okná pozatvárané a nič som nepočula. Proste z ničoho nič začal štekať. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo náš pes občas taky jen tak štěká na jedno místo. Pohoda. :D
      Jinak jako třeba zrcadel se děsně bojím. A koukání z okna v noci. A pod postel. A tak O:) :D A nemohla bych být v pokoji s otevřenými dveřmi :D

      Vymazat
  3. Keby sa mi toto dialo, sťahujem sa okamžite a neuveriteľne rýchlo. Nemám dobrú toleranciu k takýmto veciam a myslím si, že ju ani nikdy nenadobudnem :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem projevila překvapivě dobrou toleranci. Jen doufám, že duch zůstane tam kde je, až se rozhodnu přestěhovat :D
      Třeba jednou překvapíš sám sebe!

      Vymazat
  4. viem že je tu medzi nami nejaká energia, viem že su dobré duše a zlé duše, verím v to ze su medzi nami ale nejako to neriešim mam pred tym rešpekt :) raz sa mi snívalo ze som stala s mojou babkou v izbe a ona drzala moju dceru na rukach no zrazu v tom sne preletela nejaká osoba a jak pretela citila som ten vzduch ako ked niekto preleti akolo teba bolo to neprijemne zobudila som sa celá spotená ach jáj ,,, ale neriesila som to :)

    http://teenmumy.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já před tím mám taky respekt.
      Ou jé. To je taky zajímavý zážitek. Nedokážu říct, jestli vyloženě nepříjemný. Ale prostě jiný.
      Hlavní je, že neřešíš :)

      Vymazat
  5. Jaj, moje príhody by tiež stáli za článok, možno niekedy keď vyjde čas tak sa k tomu dostanem. Každopádne s duchmi sa neradno zahrávať, ja sama som z nich úplne vyklepaná. Spomeniem iba jednu takú malú pikošku...
    Nasťahovali sme sa s chlapom do bytu po jeho babke. Zo začiatku bolo všetko ok, ale približne po pol roku sa to začalo. Začalo mi byť zle, mala som pocit, že ma niečo sleduje, že sa na mňa niekto pozerá, cítila som že tam proste niečo alebo niekto je. Nemohla som tam byť ani sekundu sama, v noci na záchod nehrozilo, iba keď sa mi podarilo zobudiť chlapa, ale to skôr nie ako ano. Po pár týždňoch už zo mňa bola iba kôpka nešťastia, čo nespala, nejedla, nechodila na toaletu, tak ma mama objednala k psychotroničke. A tá mi povedala, vraj tam je nejaký nekľudný chlap, s najväčšou pravdepodobnosťou chlapov strýko, ktorý je už pár rokov mŕtvy. Je potrebné zájsť na cintorín, tam vraj zistíme čo sa deje. Došli sme tam aj so sviečkami a zistili sme, že ma rozbitý náhrobok. Ja som skoro umrela... ale chlap to s otcom dali do poriadku, a odkedy má opravený náhrobok, všetko ok.
    Vraj šiel za mnou preto, lebo môj chlap je imúnny voči duchom. Ten by neuveril ani keby ho videl, kde ešte cítil, a keďže som citlivejšia, tak sa upol na mňa.
    Takže áno, verím tvojim príbehom, ale verím, že máš doma takého milého ducha, ako my máme Charlieho, ktorý nám pomáha, paratí nám vtipné vrtochy, ale zároveň nás ochraňuje. Je to iný ako ten, ktorý ma predtým strašil, z toho vyslovene nemám zimomriavky, ale tak nejako cítim, že je v pohode. Treba sa obrniť sviečkami, šalviou, pokecať si s ním a urobiť z neho priateľa. Potom vám bude chrániť domácnosť pred inými duchmi... možno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě napiš! Ráda si ho přečtu! :)
      Já mám před duchama respekt. Ale nemám vyloženě strach, dokud nemám důkaz, že je to zlá duše.
      Ty jo. To je opravdu velký zážitek. Kam se hrabou moje příhodky. Je to zvláštní. Magické. Tajemné a děsivé. Ale jsem ráda, že se vše vyřešilo!
      Já se upřímně bojím upnutí ducha na osobu. To už může být nebezpečné, podle mě.
      Jsem ráda, že mi věříš. Můžu se zeptat na víc podrobností ohledně toho povídání? Jinak já také nemám nepříjemné pocity, ale zprvu jsem byla dost vyjukaná.
      Děkuju za krásný komentář! ♥

      Vymazat
    2. No, ako mi už nie raz nie dvakrát bolo povedané, duchovia sa upínajú na osoby, ktoré majú rovnaké pocity či emócie ako ten mŕtvy i preto celý život prežívam strachy, ktoré vraj nie sú moje, ale iný si ich cezo mňa riešia. Je to veľmi komplikované a ťažké, hlavne na psychiku no v neposlednom rade i na fyzickú stránku tela, ale to už je zas na inú debatku. Každopádne to netreba nechať tak, ale riešiť to, inak to ničí tvoj život.
      Ak je to len nejaký zblúdilý duch, ktorý sa omylom stavil v našej miestnosti, a cítiť ho tým, že mám zimomriavky či mi stúpnu chlpy na krku, alebo jednoducho cítim, že sa na mňa niekto pozerá, slušne ho poprosím, že sa ho fakt bojím, a že ak niečo potrebuje, nech mi to dá vedieť vo sne a skúsime to poriešiť.
      Neprajem ti mať podobné sny ako ja, avšak z toho vznikajú super romány i poviedky, ktoré možno niekedy uvidia svetlo sveta...:-)
      Ľudia čo sa tomu venujú mi stále vravia, aby som sa nebála ale keď po zhliadnutí toľko hororov to inak nejde.

      Vymazat
    3. Mně se zatím s emocemi nic neděje, ale je fakt, že nejsem zrovna citlivá. :)
      Já je radši neoslovuju. Nevím, jak bych zareagovala, kdyby on reagoval.
      Děkuju. Tohle je děsně zajímavé téma a mohla bych se o něm bavit hodiny.
      Horory jsou super. :D Jsem po nich sice strašně paranoidní, ale stejně je miluju.

      Vymazat
  6. Každý by chtěl svého ducha s jménem Bořek. Není tak děsivý :D ale i já mám několik takových příhod a jsem za ně ráda. Člověk má nad čím přemýšlet, že ;)

    Katy Bilbovy knihy

    http://bilbovy-knihy.blogspot.cz/?m=1

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Bořek je důležitou součástí života. Občas ale děsivý je :D
      Tak na přemýšlení je výborný.

      Vymazat
  7. Keby sa mi stalo pár hororových príhod, tak by som rodičov presvedčila, aby sme sa odsťahovali alebo aby mi aspoň izbu vymenili. Moja mamina vie, že ja verím v takéto veci a proste naposledy sme na každé zrkadlo museli lepiť niečo červené (červené srdiečka ), lebo vždy keď som išla okolo zrkadla v noci tak prasklo. A mala som strašne nepríjemný pocit. Odkey sme toto spravili, tak všetko je ok. Ja by som na tvojom mieste si dala vysvetiť byt, či to nepomôže.

    Veľká, mega GIVEAWAY o nádherne voňajúci balíček

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to nevadí. Opravdu. Hlavně se ty věci dějí hlavně mě, takže myslím, že změna pokoje by mi nepomohla. :)
      Ale nic se zrcadlem bych nepřežila. Ze zrcadel mám strach.
      Bořek je hodný a já ho nechci naštvat :))

      Vymazat
  8. Myslím, že jsi ho pojmenovala skvěle, Bořek totiž nezní vůbec děsivě :D

    OdpovědětVymazat
  9. Takýchto vecí sa bojím. Nie som si istá, či na ne verím, ale mám z nich strach. Našťastie som sa ešte s ničím podobným u nás doma nestretla, ale je to novostavba a v našom byte nikto neumrel. Kedysi som nemala problém spávať u krstnej mamy, ale postupne v tom dome umrelo mnoho ľudí a skrátka sa tam necítim dobre, tobôž nie tam zaspať! Veľmi starý dom, praskajúce parkety. Ide asi len o moju fantáziu, ale niekedy mi behá mráz po chrbte a na WC chodím v noci len s tlčúcim srdcom. Skrátka mám pocit, že niečo nie je dobre. Keby som nemala pochybnosti a zažívala to čo ty, tak by som tam na druhý deň dovliekla kňaza po dobrom, či po zlom :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na duchy věřím už jistou dobu. Nebo duchy. Prostě energii mezi námi. Mám z nich respekt.
      My bydlíme ve starším bytě. Ale i na nových místech se to může dít. Nikdy nevíš, co tam bylo před tím.
      Ale teda na záchod a všude ve tmě chodím tak, že rozsvěcím úplně všude. Z tmy mám strach odmala.
      Já to nechci vysvěcovat nebo tak. Za prvé je Bořek hodný a nechci ho naštvat a za druhé je nám fajn.

      Vymazat
  10. Mne osobne sa nič nikdy nestalo, aspoň si to nepamätám alebo som vždy našla nejaké racionálne a pre mňa uspokojivé vysvetlenie. Poznám však ľudí, i mojich priateľov, ktorí podobné skúsenosti majú. Či hovoria pravdu alebo nie, to neviem a ani si nedovolím spochybňovať ich - jednoducho to prijímam tak, že mne sa zatiaľ nič podobné neudialo, a tak nie som ešte celkom presvedčená. Niekedy však mám zvláštne pocity, keď sedím po tme sama v obývačke alebo musím ísť niekde do pivnice... Bojím sa, no zároveň ma takéto veci naozaj zaujímajú.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám z těchto věcí respekt. A nikdy nezpochybňuji příběhy, které nejsou úplně postavené na hlavu. Protože věřím, že mezi námi je nějaká ta energie, kterou nevidíme. :)
      Jinak já se děsně bojím tmy a zrcadel. Takže v noci všude s rozsvícenýma světlama, do zrcadla v noci nekoukám, v noci nekoukám ani z okna a už vůbec ne pod postel O:)
      Mě tyto věci fascinují. Chci na spoustu děsivých míst. A věřím, že se tam jednou dostanu.

      Vymazat
  11. Na jednu stranu si myslím, že na duchy nevěřím, ale na druhou stranu, když se stane něco, co nedokážu rozumně vysvětlit tak to svádím na to, že u nás straší. Já si pamatuji,že když jsem ještě bydlela doma, tak jsem v noci seděla u počítače v jídelně a všichni už spali a najednou kolem půlnoci se zapnula televize a vyjela kazeta z videa. málem mě klepla pepka a já ve svých 17 letech mazal do ložnice vzbudit naše a říct jim to. Jen se mi vysmáli. O pár dní později se to samé stalo mámčinýmu manželovi a ten letěl pro změnu probudit mámu :D Hlavně , že mi to nevěřili:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevěřím přímo na duchy. Prostě věřím v nějakou energii. Ale na tohle jsou nejlepší zvířata a malé děti. Říká se, že děti vidí víc než my, protože ještě nejsou pokřivení tvrzením, co může být reálné a co je výmysl.
      To je asi karma :D Dospělí často nevěří, dokud nezažijí.

      Vymazat
  12. Já vždy když něco podobného zažiju, tak se snažím uchlácholit tím, že nic takového jako duchové nemůže existovat, ale vůbec mi to nepomáhá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to nepomáhá právě proto, že tomu úplně nevěříš? O:)

      Vymazat
  13. Páni, no, trošku jsi mi nahnala. Pár situací s duchy jsem si taky zažila, ale zase to nebylo nic, co by se teoreticky nějak racionálně nedalo vysvětlit. Každopádně jsem ráda, že se členem rodiny Bořkem se máte fajn a netropí nic horšího. Možná bych zkoumala a pátrala dál, kdo bydlel v bytě před vámi a co se tam v domě dělo, ale to jen můj tip, já bych to udělala. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nebyl úplný úmysl. O:)
      Já nevím. Mě nejvíc dostala ta situace se skříní. Jinak je to docela v poho spolubydlící. Kamarád mi poradil, ať ho někdy zkusím poprosit třeba o zhasnutí nebo tak. Ale na to mám asi moc nahnáno O:)
      Budovu vlastnil otec nynějšího vlastníka. Pak ji vzali komunisti. Ale vím, že pán pod námi v tom bytě bydlel. Chystám se ho zeptat. :D

      Vymazat
  14. Já na celé nadpřirozeno věřím až moc, proto v tomhle případě bych se buď odstěhovala a nebo minimálně spala u těch rodičů :D. Obdivuji tvůj přístup, ale zase za ty roky se s tím asi člověk zžije...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověk si zvykne. Občas má infarkt, ale jinak pohoda :D

      Vymazat

Moc děkuji za jakýkoliv komentář! ♥
Nezapomeňte mi tu zanechat odkaz na váš blog! :)