Sportovní amatér na Spartan race
Tenhle článek bude krapet neobvyklý. Protože bude o něčem, o čem jsem si myslela, že vám nikdy psát nebudu. O závodu. Sportovní závod a já. Neuvěřitelné spojení, kterému se každý směje. A já je chápu. A přesto se to stalo skutečností! :)
A jak to vůbec začalo? Jednodušše. Už nějakou dobu sleduji projekt zanormalniholky na instagramu. A Kristýnku, která tento projekt založila, osobně znám. Je to úžasný človíček plný snů. Myslím, že každý potřebuje v životě potkat človíčka, jakým je Kristýnka. A jakou má ona spojistost se Spartanem? Dostala nápad. Naplnit jednu vlnu týmem #zanormalniholky. Zorganizovala tréninky
Svým rozhodnutím jsem šokovala Kristýnku, rodinu i přátele. Já fakt nesportuju. Nesmím podle doktorů běhat a skákat a dost jsem toho využívala i na tělocviku na střední. Takže asi chápete, proč to pro všechny byl takový šok. Vždyť jsem šokovala i sama sebe!
No a najednou byl začátek dubna a já zjistila, že za tři týdny jedu na Spartan race v Kutné Hoře! Zachvátila mě panika. A druhý týden v dubnu jsem šla poprvé běhat. Nebudu to okecávat. Před samotným závodem jsem byla třikrát běhat. Třikrát. Takže člověk bez fyzičky, přípravy a bez kladného vztahu ke sportu se vydal na Spartana téměř bez přípravy.
Pak už bylo 11:30 a my všichni stáli na startu. Na nervozitu nebyl vůbec žádný čas! Prostě se běželo. No upřímně řečeno se většinu času hlavně šlo a smálo se! :)
A jak to tedy probíháte? Běžíte určitou trasu na které máte několik překážek. Některé překážky jsou povinné a prostě je musíte dát, ale máte pokusů, kolik chcete. Pokud ji nedáte, tak končíte. Ale většinou to byly překážky, který zvládne, i kdyby s pomocí, každý. Ale většina překážek taková není. U většiny překážek ji buď zdoláte nebo děláte 30 angličáků. U některých máte pokusů kolik jen chcete a u jiných jen jeden.
Nebudu tady rozepisovat všechny překážky, ale objevily se překážky na rovnováhu, sílu, trpělivost, obratnost i vychytralost. Tak například překážky na ručkování jsem nedala a ty tam byly hned dvě. A šplh na provaze jsem teda taky nezvládla. S tím, že nedám šplh a ručkování jsem byla smířená od začátku.
Rozhodně jsem si neužila tahání pytle někam do výšin
Jedna z nejpříšernějších věcí na trati bylo skákání snožmo. Samo o sobě nepříjemné, ale zvládnutelné. Ale přelízat s tím dřevěné stěny? Tak to bylo o život. No a hodně překážek se opravdu těžce popisuje, takže se o to ani nebudu snažit. Ale teda ten oštěp ke konci byl zrádnej. To dal tak jeden z třiceti podle mě. Bylo to daleko, oštěp obrovskej a pokus jen jeden. No co si budem, hodila jsem s ním jen pro formu, aby se neřeklo. Nikdy jsem neměla dobrou mušku. Nezměnilo se to. Takže jsem šla dělat blbý angličáky. A že tam na tom trávníku bylo docela těsno!
Ale upřímně řečeno pro mě asi nejhorší byly ty všechny kopce. Ten chytrolín, který kdy řekl, že Kutná Hora je poměrně na rovince pěkně lhal.
Co musím zmínit je jeden styl překážky. Byla tam hodněkrát. Vysoké dřevěné stěny, přes které mi vždy musel někdo pomoct. A z kterých jsem měla rozkošné modřiny na stehnech. Co se týče modřin na ruce, tak nemám ani nejmenší tušení z čeho byly.
Kdyby mi před rokem někdo řekl, že poběžím Spartana a doběhnu ho, tak se mu vysměju. A přesto se stalo. S časem 3 hodin a 3 minut jsem proběhla tím debilním cílem. Po 7.83 km, 22 překážkách a po 180 angličácích jsem šťastně obdivovala svou medaily a nevěřila jsem svým očím, že jsem to opravdu uběhla a žiju. Byla jsem zablácená, odřená, unavená, plná modřin, ale dokonale šťastná.
Takže pokud to chcete zkusit a váháte, protože se bojíte, že nedáte nějaké překážky nebo že budete poslední, tak se vůbec nebojte a jděte do toho. Být poslední ve vlně? To nikdo nepozná, ty vlny se různě promíchávají. Být poslední celkově? A koho to zajímá? Nikoho! Hlavní je to doběhnout! Bojíte se, že nedáte překážky? Prosím vás. Bez pomoci i cizích lidí bych nedala ani polovinu překážek, které jsem nakonec dala! Lidé si tam pomáhají a atmosféra závodu je naprosto dokonalá! Nebudete litovat!
Tenhle pocit, když držíte tu svou medaili a víte, že jste to zvládli, i když vám mnoho lidí nevěřilo? Tak ten je nepopsatelnej a každému přeji, aby ho zažil!
Zkuste říct, že není krásná. Podle mě neexistuje hezčí medaile než tahle moje. Právě proto, že je moje. A podle mě jsem si ji zasloužila. Stejně jako všichni ostatní závodníci, samozřejmě.
A co teda k takovému závodu potřebujete? Odhodlání, píli, pevnou vůli, dobrou náladu a chuť dát to. A taky se hodí dobrý boty s hrubou podrážkou a dlouhý legíny. Obzvlášť v té vodě u šutrů to oceníte.
A tu kouzelnou čelenku jsem na tom čele měla opravdu kouzelně opálenou. A stále jde vidět, že mám opálené rukávy. Furt. I po měsíci.
A co vy? Byly jste někdy na nějakém závodě? Jak k tomu došlo? A chystáte se na nějaký? :)
16 komentářů
Super článok a určite to bol aj skvelý zážitok. Ja som sa od svojich školských časov nikde do súťaže nezapojila. Niekedy ale možno skúsim ;-) Som za každú srandu.
OdpovědětVymazatSuesanqa
Děkuju :) Zážitek to rozhodně byl. Ale teda upřímně? Fakt jsem si šáhla na dno. A nevím jestli bych do toho šla znovu. Ale nelituju :)
VymazatTyjo jsi vážně dobrá, vždycky všechny účastniky Sparťany obdivuju, musí to být strašně náročné :D
OdpovědětVymazatMaris Novotná
Já obdivuju účastníky Super a tak dále. Sprint je ještě podle slov v pohodě. Ale jo, byla to makačka :D
VymazatNiečo podobné zažívali moji blízki keď som začala "behať". S mojou kondíckou aj mojim dychom. A nenávistou k behaniu. No teraz už na to nemám čas a tak behám iba po Paláci hore-dole.
OdpovědětVymazatK medaile ti gratulujem, muselo to byť super účastnít sa niečoho takého už len pre tú atmosféru...
Nuž si dobrá na to že si nikdy nesportovala si to zvládla skutočne výborne
Och. Já taky začala "běhat" :D Ale upřímně? Běhám tak jednou za uherskej rok.
VymazatDěkuju! Bylo to super a byl to skvělý zážitek. Ale teda uf.
Wow, jsi statečná! Zvládla jsi to skvěle! A hlavně sis to užila, což je na takových akcích vždycky to nejlepší :)
OdpovědětVymazatDěkuju moc! :) Užila. I přes pot a slzy užila :))
VymazatJako malá jsem chodila na závody docela často, protože jsem dělala moderní gymnastiku. :-D Vlastně mě to přivádí k nápadu na článek, protože když si mě všiml lepší tým, ve kterém jsem pak i začala trénovat, tak mě v podstatě vyhodili, jakmile jsem začala mít lepší výsledky. :-D Trenérkám se nelíbilo, že jsem v lepším týmu, když jsem začala trénovat podstatně později než jiné holčiny, které dřely od mala. :-) Doteď mě to mrzí, ale zase si říkám, že já se svou trémou bych to v pubertě stejně položila sama. :-D Každopádně Ti gratuluji. Muselo to být super. :-)
OdpovědětVymazatwww.outcryblog.cz
Já jsem jako malá soutěžila maximálně ve výtvarných soutěžích. :)
VymazatTak to je smutný, když někdo někoho vyhodí jen proto, že je lepší... A třeba bys to neodložila. Tréma je hrozná, ale dá se s ní pracovat :)
Děkuju!
Skvělý článek :) Moc gratuluji, že jsi nakonec vše zvládla a podala super sportovní výkon. Já na běhání taky moc nejsem, ale na jednu stranu bych si to ráda zkusila a zjistila co ve mě je. Tak možná taky seberu odvahu :)
OdpovědětVymazatDěkuji! :)
VymazatRozhodně ji seber a zkus to. Rozhodně nebudeš litovat, protože ten zážitek za všechen pot i slzy stojí :)
Tak to máš můj obdiv! Si šikovná! :)
OdpovědětVymazatDěkuju moc! :)
VymazatJsi skvělá, já bych do toho asi nešla :D Bála bych se, že mě to zabije :D :D Ještě jsem na žádném závodu nebyla, ale mám v plánu koupit příští rok přítelovi k narozeninám lístky na Colourun :)
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Taky jsem tvrdila, že bych do takové šílenosti nikdy nešla. A ejhle :D Očividně šla.
VymazatColourun mě také láká :)
Gabux
Moc děkuji za jakýkoliv komentář! ♥
Nezapomeňte mi tu zanechat odkaz na váš blog! :)