Název: Muž, který si pletl manželku s kloboukem

Anotace:
Kniha se skládá z několika různorodých příběhů. Vždy je odvyprávěn příběh nějakého člověka, který trpí vzácnou chorobou a zároveň jsou do toho jemně zasazeny odborné informace. Někdy jich je více, někdy méně.

Kniha je rozdělena na čtyři tématické části. Před každou autor v úvodu stručně popíše o čem v ní půjde a následují příběhy jednotlivých pacientů.
Část první se jmenuje Ztráty a setkáváme se zde s příběhy lidí, kteří mají neurologický "deficit". Například zde sledujeme právě muže, podle kterého se jmenuje kniha. Tento muž nepoznává lidi, sebe, botu, nohu prostě cokoliv. Ztratil totiž schopnost vidění celku. Také se v této části setkáme s mužem, který se zasekl v roce 1945 a nic novějšího si nepamatuje. Dále čteme o ženě, která necítí své tělo zevnitř a nebo o muži, který považuje svoji nohu za cizí. Taktéž se zde objevil příběh o ženě, která vnímala jen to, co bylo po její pravici, o muži, který chodil nakloněný a myslel si, že chodí rovně, o lidech, kteří vnímají slova, ale tón a mimika jim uchází a naopak o lidech, kterým schází schopnost porozumět slovům a vnímají právě jen gesta, mimiku a tón. A další.

„Co se chorob týče: nesvádějí nás k otázce, zda bychom se bez nich vůbec obešli? Mám sklon považovat otázky, které choroba rozkrývá, za otázky základní.“

První část se mi neuvěřitelně líbila a příběhy jsem hltala jak na běžícím páse. Nejvíce se mě dotkl příběh, podle kterého je kniha pojmenovaná - Muž, který si pletl manželku s kloboukem. Ale musím říct, že tahle část mě bavila celá beze zbytku. Je neuvěřitelné, jaké choroby existují. A děsivé.
Přiznám se, že druhá část mě bavila méně a moc si z ní nepamatuji. Ale nejvíce si vzpomínám na příběh Chytrý, bláznivý Ray. Ani nevím, čím mě tak dostala. Ale rozhodně nejsmířenější a nejhezčí příběh se schovává v této části a je to Kupidova nemoc, která je o staré paní, které táhne na devadesát, která si svou nemoc užívá!
Ze třetí části mě dostal do kolen a dojal příběh Cesta do Indie, kterou jsem jemně popsala už v druhém velkém odstavci. Zajímavý byl i příběh s názvem Vrah. Je to smutný příběh se šťastným koncem.
Čtvrtá část mě dostala do kolen. Malé IQ vůbec neznamená hloupost! Ti lidé vlastně jen fungují jinak. Rebeka je příběh, který změnil můj názor. Rebeka má rozštěp horního patra, je nemotorná a skoro ve všem ohledech je stále dítě, ať už ji je, kolik jen chce. Rebeka vlastně vůbec není hezká a autor ji popisuje jako "až bolestně plachou", protože si uvědomovala, že je velmi jiná a pro mnohé směšná. Ale zároveň autor upozorňuje na to, že je schopná vřelé a hluboké náklonnosti. Milovala babičku, přírodu, příběhy. A babička velmi milovala ji. Každopádně se po její smrti dostala na kliniku, kde se setkává s naším autorem. A čím mě tento příběh dostal? Je to jen pár vět. Například věta, určena našemu autorovi, kterou řekla Rebeka - "Podívejte se, jak krásný je svět." Také mě dojalo to, jak moc svoji babičku zbožňovala. Ale úplně nejvíce mě dostalo to, že dokázala jasně dát najevo, co chce a co nechce. Ona nechtěla chodit do školy ani do dílen, protože ji tyto místa nepomáhaly se držet pohromadě. Chtěla dělat něco, co mělo smysl. Chtěla divadlo. A víte co? Když ji někdo viděl na jevišti, tak nikdo nevěřil tomu, že je mentálně postižená. V této části mě dále nejvíce dostal příběh dvojčat - Johna a Michaela, která ale uměla fungovat jen spolu. V dospělosti je rozdělili a své schopnosti víceméně přišli. A jakou? Měli dokumentární paměť (pamatovali si kompletně vše do největších podrobností, co zažili) a bleskové určení, který den v týdnu připadl na udané datum ať už daleko do minulosti nebo budoucnosti. Měli snad neomezenou paměť na čísla. A co třeba dokázali? Spadla krabička se sirkami na zem a oba dva vykřikli hned a zároveň číslo sto jedenáct. A měli pravdu. A jak to dělali? Prostě to viděli. Fascinující, že?
Jak jste asi poznali, tak nejvíce mě dostala část čtvrtá. Pro mě osobně nejzajímavější a hlavně neuvěřitelně fascinující a jiná! Tak fantastická a kouzelná. Uf. Nemám slov. Jako druhou bych zmínila část první, která mě tak hodně bavila. Druhá a třetí část je zhruba na stejném místě v oblíbenosti. A nejoblíbenější tři příběhy? Rebeka, Dvojčata a Kupidova nemoc.

Příště se zase můžete těšit na opravdovou fotku Gucciho s knihou. Bohužel jsem to s touto z knihovny nestihla. :)