tentokrát jsem se rozhodla vám popsat mou letošní dovolenou, která proběhla v červenci. A proč neobvyklá? Protože byla naplánovaná 14 dní předem se slečnou, s kterou jsem se viděla poprvé právě 14 dní před odjezdem. A kam že jsme to mířily?
Do Kosova. Taková menší zemička vedle Srbska. A tyhle dva národy se opravdu nemají rádi. Přesněji jsme mířili do Ferizaj a poté jsme na pár dní zavítali i s její maminkou a jejím přítelem do Albánie k moři.
A proč Kosovo? Protože je tam její rodina :)

Vali Ranch Resort

S Urtýnou jsem se seznámila na twitteru díky tetování. Začali jsme si psát až za mnou přijela na Metronome. tak nějak jsme se bavily a já zmínila, že letos po sto letech nikam nejedu do zahraničí. A ona řekla - pojeď s náma. A tak jsem jela! :)

Z prvního dne, těsně před vynikající večeří!

Ale nebylo to tak jednoduché. Měly jsme jet s její mamkou autem. ALE. Urtý prošel pas, který si nezkontrolovala, ikdyž mi připomínala ať si to zkontroluji já, takže jsme čekaly až ji udělají pas. Na too, že ji prošel přišla totiž 3 dny před odjezdem. Jenže pak přišel zádrhel. Letenky. Nemohly jsme je zarezervovat dříve, protože jsme nevěděly, kdy ten pas bude. A najednou jsme nebyly jsme schopné sehnat za normální cenu. Už jsme byly smířené s tím, že pojedeme přes 30 hodin vlakem a pak nás zachránila Letuška. Takže jsem nakonec šťastně odjely směr Praha. ALE. Pak jsem si všimly, že rezervace je je do dvou. Jenže my v jednu nasedly na bus a bus do Prahy jel přes dvě hodiny. Takže tam Urtý volala. A nikdo to nebral! Nakonec se na nás ale štěstí usmálo a zvedla to jedna paní, která nám zařídila, že tu rezervaci rovnou vytiskla a nechala nám na pokladně, kde jsme si to jen vyzvedly a my mohly konečně zamířit na letiště.

V téhle chvíli vládla natěšenost a mírná nervozita.

V "checkinu" (netuším, jak se to píše a ani jestli se to takhle jmenuje) jsme zjistily, že se Urtý nenačítá pas. Ta už nervově v háji, mně se chtělo hystericky smát. Naštěstí to paní zadala ručně a my mohly pokračovat dál. Což byl zádrhel. Nechci vám nic říkat, ale pražské letiště je slušný bludiště. Každopádně mě můj smysl pro orientaci pro jednou nezklamal a dopravila jsem nás do té správné
čekárny. Letadélko malé, ale dostali jsme občerstvení - sendvič a na pití jsme měli obří výběr od džusu, vody, čaje, kafe až k vínu a to jsme neletěli ani dvě hodiny.

Špuntík :D

V Makedonii, kam jsme mířili, nás už vyzvedla její maminka a odvezla nás do Ferizaje.

Pohled z letadla, které s námi mířilo do Makedonie.

Musím říct, že její maminka s přítelem se opravdu snažili ukázat snad všechno, co tahle země nabízí. Neustále jsme jezdili na výlety a chodili na procházky. A to nejsem moc procházkový člověk, aby bylo jasno.
Každopádně jsme hned po vyspání zamířili na první výlet, který jsem si užila úplně nejvíc. Vali Ranch Resort. Luxusní. Nemám k tomu pořádně slov.

Vali Ranch Resort. Pořádají se tam i svatby.

Na tomhle výletě jsem si vypěstovala závislost na džusu. Broskvovej. "Pieš" nebo tak nějak se tomu nadávalo. Výborná věc. Chutnalo to jako přesnídávka. A malinovej džus chutnal jak Jogobela. Ale na konci dovolené jsem broskvovej džus už nechtěla ani vidět.

Ale byla fakt dobrej!

Na silnici byly na férovku třeba želvy. A ke každému jídlu jí pečivo. I k těstovinám. A před každým jídlem a po každém jídle vám něco přinesou na zub. Takže jsem z té restaurace šla jak balón.

Tady se také pořádají svatby. Tohle se mi děsně moc líbilo.

Jsou dvě věci, na které nikdy nezapomenu. A to na skvělé ceny a na anarchii na silnicích. Ceny mi chybět budou, protože velká točená zmrzlina za 25 centů? Hamburger za 1 euro? A šaty za 6? Pardon, ale tohle je ráj. Ale ta anarchie v dopravě mi rozhodně chybět nebude.

Vali Ranch Resort. Zrovna se tam fotila nevěsta se ženichem a určitě budou mít krásné fotky!

V této zemi je náboženství jasné. Žijí tu muslimové. Zrovna ve Ferizaj poměrně moderní. Jsou hrozně tolerantní, ochotní a hodní. Já jsem se u Urtýniny rodiny cítila božsky. Opravdu. Takhle hezky se o mě nestarají ani doma! Taky jsem si všimla toho, že jsou hodně rodinně založení. A neuvěřitelně moc si pomáhají navzájem. Takže se přede mnou ani neopovažujte hanit muslimy nějakejma kecama. Pravý muslim nesmí zabít sebe ani nikoho jiného, protože by mu to Alláh neodpustil.

Mešita ve Ferizaj. Je krásná. A hned vedle byla synagoga.

Jejich obvyklé jídlo se jmenuje Pita. Je to těsto s náplní. Já měla s bramborama a špenátem a můžu vám říct, že tohle jídlo mi rozhodně bude chybět! Jejich zákusky jsou neuvěřitelně sladké. Netuším z čeho jsou, ale jsou fakt hodně sladké.

Pita s bramborama.

Každý kdo čte můj blog ví, že mám tři tetování. Mohli jste se o nich dočíst tady a tady. A co na ně říkali? Koukali na ně. Hodně. A byli neuvěřitelně zvědaví, co znamenají. Ale žádné odsouzení jsem nepostřehla.

Nejlepší zákusek na světě. Jejich klasický. Vespod 8 druhů mléka, piškot a božskej karamel.

Vždycky, když jsme někam šly, tak tam bylo mrtě moc chlapů. Fakt hodně. Tolik chlapů pohromadě jsem snad nikde jinde neviděla. Taky se všude ptali, odkud jsem. A moje jméno vyslovovali jako Gabriéla.

Tenhle bar se mi neuvěřitelně líbil. A vždy, když přišly ženy a neměly si kam sednout, tak je nějací muži pustili.

Všimla jsem si, že nejčastěji mají iPhone nebo Samsung. Také je tam všude neuvěřitelně hrozně much. Velmi kouří. Ale fakt hodně. Ale jedna krabička u nich stojí kolem čtyřiceti korun, takže...
A mají hodně zajímavé vedení. No posuďte sami! :D

Hustý, že jo?!

Z čeho jsem měla strašný depky bylo to, že nevedou zábradlí. Na balkóně, na schodech, nikde! Nebojím se výšek, ale tohle mi dobře nedělalo. Znám svoji šikovnost.

Tady můžete vidět i kousek té synagogy.

A víte co je ještě zajímavé? Hodně se jim mění nálady. Pojem náladová u nich dostává úplně jiný význam. A taky hodně křičí. Stojí od sebe 30 cm a křičí na sebe, jako by byli od sebe 10 metrů. A jsou hodně pyšní na svoji vlajku. Mají ji všude. Ale já se jim nedivím, je opravdu pěkná! Ještě mě tak napadá, že jsou opravdu hodně kontaktní. Zdraví se potřesením ruky a pusou na obě tváře. Loučí se stejně. A celkově.

Most lásky někde na výletě. A komentář Urtý? "Tolik zlomených srdcí"

Když se  na odstaveček přesunu do Albánie k tomu moři. Většina věcí tu je stejná. Ale jejich libůstkou jsou krávy. Jsou na silnici s jejich pasákem (nevím, jak se mu říká) nebo i bez něj. Auta je neštvou, ony si prostě jdou svým tempem a roztahují se, jak se jim chce. Nebo také byl podél "potok" a přes něj provázek a amatérský "vor" nebo velmi nestabilní mostek z random dřeva. Také jsou podél silnice "stánky" pod kterými je gauč nebo křeslo a před tím zboží.

Bylo tam krásně!

Musím upozornit, že před nedávnem neměli vodu ani elektřinu v Kosově a je to poměrně chudá země. Ale má svoje kouzlo. Její kouzlo je v té živosti kolem.

Vali Ranch Resort. Nádhera ne? Někteří si mysleli, že to je fotka z Ameriky, když jsem jim ji ukázala :D

Také jsem měla tu čest se zúčastnit jejich svatby. Jejich svatba je na dlouhou dobu a skládá se z mnoha věcí, ale my tam nebyli dostatečně dlouho, takže vám popíši část, u které jsem byla.
Pro nevěstu jede celá kolona aut, které troubí, mají nahlas písničky, dělají "bordel", na okýnkách sedí slečny a tak. Když se přijede do rodiny nevěsty, tak je tam takový zvyk, který vám nedokáži ani popsat. Ale bylo to dost emotivní, protože ta rodina předává jejich slečnu do nové rodiny o kterou se bude starat. Je tam totiž zvykem, že o všechny se stará žena. Pak se stejným způsobem jelo zpátky a pak už se jen oslavovalo. To všechno bez alkoholu. Oni se umí bavit bez alkoholu. Oni totiž slaví už pár dní před cestou pro nevěstu. Tančí, zpívají, baví se, jí. Prostě se pár dní před svatbou schází rodina ženicha po večerech a slaví.

Ale slušelo nám to, že jo?

Tady můžete vidět některá jídla. Mají tam výbornou paštiku, po které se mi bude stýskat. Pak zrníčka. Jsou super návykové a fakt dobré. Mohl by to začít nějaký obchod nabízet. Pak můžete vidět turka. Musím říct, že jsem si ho tam zamilovala. Oni tomu říkají pravý turek. A je fakt dobrej a jemnej! A pak drobnosti, co jsem měla na cestu a nesnědla jsem.

♥♥♥♥♥

Domů jsme jeli autem. Mě vyhazovali v Českých Budějovicích a já pak jela za babičkou na Moravu. Dohromady mi cesta zabrala 28 hodin a řeknu vám - zlaté letadlo! Byla jsem utahaná, smradlavá a pak i docela protivná.

Taktéž z Ferizaj. Ale netuším, co to je.

Tak jsem vám hezky shrnula, co jsem tam tak zjistila. Musím říct, že jsem si to užila, i když ne všechny chvíle byly růžové. Ono se to nezdá, ale s Urtý jsme spolu strávily více jak 10 dní a to nonstop, což je dost velkej záhul.
A víte, co mi bude ještě chybět? Ti lidi!

Sloník vyfocen hlavně kvůli tetě.

A jestli vás zajímá, jak jsem s nima komunikovala, tak přes svůj osobní živý překladač. Urtýnku ♥ A s některejma cizíma anglicky.

Oni mají na vlajce orla. A orla najdete na spoustě míst. Ale je krásnej!

A takhle to vypadalo v restauraci za orlem.

A zpátky ve Ferizaj, před mešitou.

A ještě jednou.

Když jsme šli do takového klubu (ještě s jejími bratranci), tak se tam nabízela i vodnice a tomu nešlo odolat.

Ještě jednou jejich jiné klasické zákusky. Ten světlý byl neuvěřitelně sladký. Ten tmavý možná znáte i vy.

Vali Ranch Resort.

Vali Ranch Resort. Ano, bylo to tam obří a bylo tam spousta věcí, takže hosti se nenudili.

Focené z jedoucího auta Urtýnkou. Oni totiž mají totiž na každém kroku pobožné budovy (mešity nejčastěji, ale najdete tu fakt všechno) a každou mají jinou.

Focené z okýnka Urtý při cestě na Vali Ranch Resort..

Voják z jiného výletu. Vojáky tu taky mají všude, právě kvůli válce se Srbskem.

Tahle mešita mě dostala do kolen. Je dokonalá.

V Albánii byla zrovna pouť.

Vybrat jednu fotku z téhle série byl boj.

A západ slunce v Albánii u moře.

Takovouhle krásnou pláž jsme tam měli. Ale už na písek nikdy nechci. Děkuju pěkně.

Západ ještě jednou. Všimněte si jejich vlajky.

A takovýhle výhled jsme měli z hotelu.

A touhle fotkou se s vámi loučím.

Tak doufám, že jste si článek užili. Jak kvůli informacím, tak díky fotkám. Byla to zajímavá zkušenost a nelituju toho, že jsem za ní dala všechny své úspory. Stálo to za to!