Poměrně nedávno jsem vám přinesla menší informativní článek o tetování a zmiňovala jsem se, že zanedlouho jdu k Martinovi. A právě o této návštěvě musím napsat článek, protože ve mě zanechala spoustu pozitivních emocí :)

Bohužel o nezačalo skvěle, kvůli českým dráhám, které měly krásné 50 minutové zpoždění a nakonec se to vyvrbilo v to, že jsem musela přestoupit až na ten následující vlak, protože tento zrušili. Měla jsem hodinovou rezervu, kterou jsem díky domu ztratila. Nakonec jsem měla zpoždění jen 10 minut, ale i tak mě to štvalo!

Hned od začátku jsem měla z Martina velmi dobrý pocti. Sympaťák už od pohledu! Usměvavý, klidný a ochotný. Tudíž se má pokažená nálada ihned zlepšila. Po chvíli jsme se do toho pustili. Neustále se ujišťoval, jestli je vše v pořádku, povídal si se mnou. No prostě pohodička. Mezi tím jsem na podlaze na parketách ve tvarech těch linek dřeva objevila kostlivce, sovu, kočičku, jelena a vlka. Musím říct, že jsem poprvé u tetování relaxovala. Bylo to zatím nejméně bolestivé tetování. Ale i tak tam byly místa, které bych si klidně odpustila.

Celou dobu jsem přemýšlela, jestli se mi více líbí, když se nechávám tetovat na místě u kterého vidím postup a můžu to sledovat, nebo se mi líbí tento nový pocit neznáma a následně překvapení, jak to nakonec vypadá. Stále jsem se nerozhodla. Všechno má své pro a proti.

Tetování trvalo okolo hodinky a půl odhadem a slovy ani nedokáži říct, jak moc jsem spokojená s mým novým zvířecím přírůstkem, který má své místečko na levé lopatce. Je to zase něco jiného. Ale je to už poslední zvíře! Opravdu!

Odcházela jsem s pocitem spokojenosti a měla jsem velmi veselou náladu. A ani to, že se mi od toho zašpinilo bílé nové tílko mi to nezkazilo! No řekněte sami. Není úžasné?
Já sama vím, že se k němu vrátím a už se nemůžu dočkat.

P.S. Od přátel a rodiny už mám přezdívku "Chodící ZOO", ale je to vlastně docela trefné. :D